Jdi na obsah Jdi na menu
 


El Alamein

15. 10. 2006

Cesta k vítězství u El Alameinu

Když Italové vtrhli do Egypta se svojí 10.armádou, tak jim Britové mohli do cesty postavit pouze několik divizí. Italové tak měli obrovskou převahu jek ve vojácích tak i v materiálu, a tak začali plánovat ofenzivu, která měla za úkol zničit britské formace a dobýt Egypt. Ofenziva začala 13.září pod velením maršála Grazianiho. Britové se na útok dobře připravili. Postupně se stahovali k deltě Nilu a za sebou nechali pouze otrávené studny na pitnou vodu a velké množství min, díky kterým se italským postup hodně zpomalil až se 16.září zastavil na linii Sídí Barrání (80 km od egyptské hranice). Proti italským vojskům stála formace, která se jmenovala Western Desert Forces s velitelem Richardem O´Connorem. Byla vybudována obranná linie u Marsá Matrúhu a dokonce byly z Británie vyslány posily (hlavně tanky a protitanková děla). Poté, co posily dorazily zahájil velitel Western Desert Forces ofenzivu, pod krycím názvem operace COMPASS. Operace se zdařila a bylo zajato 20 000 Italů. Mezitím se Western Desert Forces přejmenovaly na XIII.armádní sbor. Nyní Britové udeřili na důležité opěrné body a přístavy na pobřežní silnici, která se nazývala via Balbia. Prvním cílem byl Tobrúk, velmi důležitý přístav. Po urputném boji Australanů nakonec Tobrúk padl a do britského zajetí se dostalo 27 000 italských vojáků. Zbývající body obrany byly také dobyty. Od začátku operace COMPASS padlo do zajetí 100 000 Italů 10.armády. Po těchto bojích a ztrátách se dali Italové na zběsilý ústup zpět do Kyrenaiky. Britové je zahnali až do Tripolisu, ale dál se dostat nemohli kvůli dlouhým zásobovacím trasám. Tou dobou do Afriky dorazil německý generál Erwin Rommel s posilami pro 10.armádu v podobě jednotky Deutsches Afrika Korps. Jeho první jednotkou se stala 5.lehká divize se 120 tanky. Rommel hned podnikl útok, aby zjistil sílu britské obrany. Ta byla velmi oslabena odchodem velitele a několika divizí. Proti útoku se mohla postavit pouze 2.obrněná divize, která ale měla nedostatek paliva pro svoje tanky, a tak byla převálcována útočícími německými a italskými vojsky. Rommelovi se tak podařilo obsadit celou Kyrenaiku. Vojska však byla vyčerpaná a se ofenziva zastavila. Britové, kteří se znovu zformovali, dostali posily v podobě konvoje, který plul přes Středozemní moře a dopravil tak do Alexandrie tankové posily. Poté Britové zahájili ofenzivu s názvem BATTLEAXE. Zaútočili v oblasti Fort Capuzzo. Němci byli na útok připraveni a zničili většinu britských tanků. Tím operace BATTLEAXE skončila. Neúspěch BATTLEAXE zapříčinil změnu ve velení v poušti. Vrchním velitelem vojsk v Africe se stal generál sir Claude Auchinleck. Ten vytvořil nový sbor, který byl určen k pronásledování nepřítele a byl tvořen převážně tankovými jednotkami. Nyní nabyl na důležitosti přístav, který drželi Australané v německém týlu. Byl to Tobrúk, který se stal symbolem války v Africe. Australané byli v průběhu bojů vystřídáni jinými jednotkami (např.: 11.samostatný československý pěší prapor-Východní se dostal do boje v Tobrúku). Němci a Italové se ze všech sil snažili Tobrúk, ale všechny pokusy vyšly naprázdno, a tak přešla iniciativa na britskou stranu. Do Egypta proudily posily z Anglie (opět hlavně tanky a děla) a 26.září vznikla 8.armáda, která se skládala z XIII. a XXX. sboru. Po přílivu posil musela nutně přijít nová ofenziva. Avšak i Němci dostali slíbené posily v podobě 15. a 21. tankové a 90.lehké divize. Zpočátku Britové nenarazili téměř na žádný odpor, ale potom museli svést několik těžkých bitev s německými tanky, které probíhaly až do 26.listopadu, kdy se Rommel konečně rozhodl pro ústup svých jednotek z Kyrenaiky. Dosavadní velitel 8.armády byl nahrazen Neilem Ritchiem, který se jevil jako nouzové řešení ve velení armády. Nyní se Němci stáhli do obrany v místech odkud Rommel zaútočil. 28. a 29.listopadu provedl Rommel nový úder na Brity, kteří opět trpěli nedostatkem paliva a jiného materiálu. Navíc jejich obranu drželo opět jenom několik oslabených jednotek, takže Rommel mohl slavit úspěšné prolomení nepřátelské obrany. Po tvrdých se Britové stáhli na nově vytvořenou obrannou linii, která byla tvořena několika opěrnými stanovišti (Britové je nazývali boxy). Jedním z boxů byl Bir Hakeim, který bránila 1.brigáda Svobodných Francouzů se svým velitelem, generálem Koenigem. A právě přes Bir Hakeim se Rommel rozhodl vést novou ofenzivu. Zničil nejjižnější box a uvolnil si tak cestu do britského týlu. 8.armáda na to byla připravena a její tankové jednotky se pustily do postupujících Italů a Němců. Nepřehledné boje trvaly několik dnů. Britské jednotky utrpěly velké ztráty i když se jim skoro podařilo Afrika Korps zničit a odříznout ho od přísunu zásob. Rommel ale obklíčení unikl a sám naopak zahnal Brity. Poté se vrhl na trn v jeho bolavém týlu, Bir Hakeim. Francouzi se bránili více než statečně, ale přesila byla přece jenom velmi znatelná. Koenig několikrát odmítl kapitulaci a poté, co zjistil, že nemůže dostat zásoby munice a vody, nařídil evakuaci. Mnoho francouzských vojáků proniklo obklíčením a dostali se zpět k Britům, takže brigáda nebyla zničena. Tímto hrdinským odporem poskytli Francouzi 8.armádě čas na zformování nové obranné linie u El Alameinu. Vyčerpané německé jednotky dobyly dokonce Tobrúk a obrana Egypta visela na vlásku. Velení se tehdy ujal vrchní velitel v Africe generál Auchinleck. Snažil se oživit morálku a důvěru vojáků ve vyšší velení. To se mu docela zdařilo, když odrazil několik německých pokusů o prolomení nové obrany. Avšak vysokým britským představitelům se přestal na svém postu líbit hlavně kvůli úspěšné německé ofenzivě v Kyrenaice, a tak byl na postu vrchního velitele vystřídán generálem Haroldem Alexandrem a na místo velitele 8.armády byl jmenován veterán pouštní války, generál Gott, který ale při letu na velitelství zahynul. Na jeho místo byl dosazen čerstvý muž z Anglie, tehdy ještě neznámý generál Bernard Law Montgomery. Nový velitel 8.armády pokračoval v obnovování pokleslé morálky mužstva velice svérázným způsobem. Objevil se snad u každé jednotky na inspekci při níž pronesl proslov a poté se zcela neformálně bavil s vojáky, kteří si ho velice oblíbili a šli by s ním snad i do pekla. Poté se Montgomery zaměřil na výcvik svěřených jednotek, aby byly připraveny na německý útok a následující britskou protiofenzivu. Dostával také čerstvé divize z Anglie. Nejvíce mu pomohly zprávy z Ultra díky, kterým věděl kde a kdy Rommel zaútočí, a tak se na jeho příchod dobře připravil. Soustředil tankové formace u hřebenu Alam El Halfa, kam se Rommel snažil proniknout přes minová pole, což se mu také brzy podařilo. Tyto průchody ale nebyly dost široké na to, aby mohl dostávat dostatek paliva a munice. Toho využil Montgomery, který německé tanky drtil palbou z nových velmi dobře maskovaných protitankových děl ráže 57 a 94 mm. Po těchto tvrdých bojích se Rommel trochu stáhl zpět a obsadil britské minové pole, které začlenil do svého obranného systému. Po vyhrané obranné bitvě prošla 8.armáda rekonstrukcí. Armádu tvořily tři sbory: XXX. (velitel Oliver Leese), XIII. (Brian Horrocks) a X. (Lumsden). Nyní Montgomery vše podřídil přípravě na nadcházející rozhodující ofenzivu s cílem prolomit obrannou linii vojsk Osy a poté zničit německé tankové formace. Celému útoku měla předcházet masivní dělostřelecká příprava, na kterou soustředil 1 000 děl všech ráží. Poté chtěl rozdrobit obranu útokem na slabé italské divize a následovat měl průnik obranou a zničení mobilních tankových divizí nepřítele. Ofenziva měla začít na konci října.
Rommel na tom nebyl se svým zdravím nejlépe, a tak si vzal dovolenou a odletěl do Itálie. Bylo položeno mnoho min a očekával se britský útok, ale až v průběhu listopadu. Navíc Montgomery nařídil výstavbu atrap tanků, které umístil do jižního sektoru tak, aby na ně měli Němci dobrý výhled a aby to vypadalo jako by útok měl být veden právě zde. To obránce velmi zmátlo, a proto byli náhlým útokem tak překvapeni.

Rommel ustupuje

Britská ofenziva u El AlameinuBritská ofenziva u El AlameinuÚtok byl zahájen 23.října podle plánu těžkou dělostřeleckou palbou a asi o dvacet minut později zahájil Montgomery klamný útok na Kattarskou proláklinu. Hlavní úder byl směřován na severní část obrany, kterou bránily italské jednotky. Ty se však překvapivě bránily velmi urputně a po německém protiútoku byl postup britských pěších jednotek téměř zastaven. Mezitím se 25.října vrátil Rommel a hned převzal velení, protože jeho zástupce, generál Stumme, zemřel na infarkt. 26.října zastavil Montgomery útok na jihu a všechny dostupné jednotky poslal na sever k pobřeží, aby tady prorazily nepřátelskou obranu. Tvrdé boje na severu trvaly skoro týden, po kterém se australské 9.divizi podařilo obklíčit německou 164.divizi, a tak se Rommel stáhl na novou linii, protože se mu opět nedostávalo zásob, hlavně paliva. 2.listopadu se 8.armádě konečně podařilo prolomit nepřátelské obranné pozice, a tak se nyní ocitla v otevřené poušti, kde bylo hodně prostoru pro rychlé údery vedené za nepřátelská ustupující vojska. A toho se snažil Montgomery využít, ale bez úspěchu. Jeho opatrné výpady vyzněly do ztracena a díky tomu Rommel při ústupu ztratil jen velmi málo vojáků a materiálu. Stáhl se až na pověstnou Marethskou linii, ze které provedl obě dvě ofenzivy s cílem dobýt úrodnou egyptskou deltu Nilu. To mu překazil do té doby veřejností neznámý generál Montgomery.

Rozhodující vítězství

Bitva u El Alameinu je dodnes vnímána jako rozhodující zvrat ve válce v poušti, přestože nebylo dosaženo všech vytčených cílů, zničit Rommelova vojska. Ta i když utrpěla ztráty z nichž se nikdy nevzpamatovala, tak se usadila na nových obranných pozicích a britské jednotky proto musely znovu prorážet linie obrany, aby to samé musely udělat o pár kilometrů dál, a tak stále dokola, dokud Rommela nevytlačí z afrického kontinentu. Tato bitva měla význam nejenom vojenský, ale také politický, protože to bylo jediné samostatně vybojované rozhodující vítězství Britů ve druhé světové válce. Díky tomuto vítězství byla oživena důvěra britského lidu a vojáků v konečné vítězství nad Německem. Společně s dalšími spojeneckými vítězstvími (Stalingrad, Midway) je považována za celkový zvrat situace ve druhé světové válce. Válka v poušti poté pokračovala dál. 8.listopadu se američtí a britští vojáci vylodili na pobřeží severní Afriky v Maroku a Alžírsku. Po počátečních potížích se jim podařilo společně s 8.armádou porazit nepřítele a dostat se tak až do Tunisu, kde pouštní válka skončila.
Přestože měl Montgomery na počátku bitvy u El Alameinu obrovskou početní převahu nebylo to snadné vítězství, které museli vybojovat prostí vojáci jednotek ze všech koutů světa.

Literatura:

Atkinson, Rick: Armáda na úsvitu
Bergot, Erwan: Bír Hakím
Carell, Paul: Lišky pouště
Doherty, Richard: Novodobí křižáci
Duke, Neville: Zkušební pilot
Fajtl, František: Válčil jsem v poušti
Gras, Yves: 1.divize svobodné Francie
Hamilton, Nigel: Monty
Churchill, Winston S.: II.světová válka
Irving, David: Rommel
Lucas, James: Hitlerovi žoldnéři
Montgomery, Bernard L.: Paměti polního maršála
Moorehead, Alan: Montgomery
Pyle, Ernie: První úder
Válka v poušti, Ilustrovaný průvodce

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA