Jdi na obsah Jdi na menu
 


Guadalcanal

15. 10. 2006

Zázrak jménem Midway

Po útoku na Pearl Harbor přišla v průběhu roku 1942 pro Američany další těžká rána v podobě pádu Filipín a následném bataánském pochodu smrti. Ale špatných zpráv stále přibývalo. Padla britská pevnost v Singapuru a Japonci obsadili celou Holandskou východní Indii. Navíc se snažili obsadit velice důležitý přístav Port Moresby na ostrově Nová Guinea. Američané to naštěstí očekávali a vyslali své dvě letadlové lodě, aby vylodění zabránily. Brzy byly objeveny japonské letadlové lodě a začala první bitva letadlových lodí v Pacifiku. Američtí piloti potopili japonskou lehkou a dvě těžké letadlové lodi poškodili za cenu ztráty jedné zničené (USS Lexington) a jedné poškozené (USS Yorktown) těžké letadlové lodi. Poškození dvou těžkých letadlových lodí se ukázalo jako velmi důležité, protože se musely opravit a nemohly být nasazeny při bitvě u atolu Midway. Naopak Američané svoji poškozenou loď dokázali dotáhnout do Pearl Harboru, kde ji v rekordním čase trochu opravili a hned byla vyslána do bitvy. Další výhoda Američanů ve válce v Pacifiku bylo rozluštění japonského šifrovacího kódu. Díky tomu Američané přesně věděli co velitel japonského Spojeného loďstva, Jamamoto, zamýšlí. Také kvůli těmto výhodám se Američanům podařilo v následující bitvě potopit 4 těžké letadlové lodě. Byl to obrovský triumf amerických letců, kteří i přes obrovské ztráty dosáhli cíle. Japoncům zničili pouze jednu americkou letadlovou loď. Po bitvě u Midway přišla na pořad dne americká pozemní ofenziva. Stále se ale velmi tvrdě bojovalo v džungli na ostrově Nová Guinea o přístav Port Moresby. Australští a američtí pěšáci se zde bránili prudkým japonským útokům s cílem za každou cenu obsadit Port Moresby. Austrálii ohrožovaly nálety japonských bombardérů, proti kterým byli vysíláni do vzduchu australští a britští piloti na strojích, které se tak osvědčily v Evropě. Spitfiry se snažily japonská stíhací Zera vymanévrovat, ale to byla velmi špatná taktika, a tak měli tito letci zpočátku velké ztráty. Avšak brzy se naučili, že Zera nemohou vymanévrovat, ale mají využívat střemhlavého letu, kde byl Spitfire i ostatní stíhačky Spojenců v Tichomoří rychlejší než Zero. V druhé polovině roku 1942 začalo do Tichomoří z USA proudit stále více materiálu a vojáků, a tak se velitelé rozhodli provést nějakou ofenzivní akci. Brzy přišla od průzkumu zpráva o stavbě letiště na ostrově Guadalcanal v Šalamounových ostrovech. Z tohoto letiště by mohli Japonci bombardovat australská města a přístavy nutné pro vedení války v Pacifiku. Když se to dozvěděli američtí velitelé, rozhodli, že musí být proveden námořní výsadek na ostrov a letiště musí být obsazeno americkými námořními pěšáky z 1.divize námořní pěchoty, která právě prováděla obojživelný výcvik v Tichomoří. Mezitím došlo k reorganizaci amerického velení v Pacifiku. Bylo vytvořeno nové velitelství jihotichomořské oblasti. Do čela byl dosazen admirál Ghormley. Navíc byl do Pacifiku převelen admirál Turner, který měl velet námořním silám při vylodění. Ghormley nebyl přesvědčen, že akce má nějakou šanci na úspěch, ale přesto byl velitelem odpovědným za provedení celé akce. Invazi na ostrov Guadalcanal měly podpořit veškeré dostupné lodě včetně letadlových, kterým velel velmi opatrný admirál Fletcher. Operace se měla uskutečnit 7.srpna 1942 v ranních hodinách.

Hendersonovo letiště

GuadalcanalBoje na ostrově Guadalcanal7.srpna se k ostrovu přiblížila skupina lodí, které vysadili výsadkové čluny s vojáky. Tyto čluny dovezly vojáky námořní pěchoty na břeh ostrov, kde byl naprostý klid. Poté začali námořní pěšáci postupovat do vnitrozemí k letišti. Na ostrově se nacházely pouze stavební oddíly, a tak brzy došli pěšáci až k letišti, protože stavební oddíly kladly jen velmi malý odpor. S obsazením Guadalcanalu se měl obsadit i menší ostrůvek Tulagi, kde měla být zbudována hydroplánová základna. Na tomto ostrově se však nacházela silná seskupení japonských vojáků, kteří velmi tvrdě bránili každý metr půdy. Postup byl tedy pomalý a odpor se podařilo zlomit až druhý den po krvavých bojích. Také na ostatních dvou ostrovech v okolí Guadalcanalu (Gavutu a Tanambogo), na kterých se měli námořní pěšáci vylodit narazili na tvrdý odpor místní japonské posádky. Japonci se o útoku na Guadalcanal dozvěděli brzy od vysílačky na ostrově Tulagi. Přilétlo několik Zer a bombardérů ze základny Rabaul na Nové Británii. Nezpůsobili větší škody, ale admirál Fletcher se obával o své letadlové lodě a večer odplul. Nechal tak lodě vykládající zásoby bez potřebné letecké ochrany. V noci měly přístupy k ostrovu střežit křížníky a torpédoborce pod velením admirála Crutchleyho. Japonci na invazi reagovali velmi rychle. Přestože věděli, že Američané mají poblíž i nějaké letadlové lodě, rozhodli se provést noční útok na invazní loďstvo s cílem ho zničit a odříznout tak námořní pěšáky od přísunu zásob. Američané neměli ponětí, že z Rabaulu vyplulo loďstvo pod velením admirála Mikawy. V noci z 8. na 9.srpna Japonci zaútočili. V průlivu Savo přistihli Američany naprosto nepřipravené a zničili 5 amerických křížníků a nějaké torpédoborce bez vlastní ztráty. Mikawa však nevyužil situaci ke zničení Turnerovi invazní flotily a místo toho triumfálně odplul zpět do Rabaulu a za sebou nechal pouze zkázu. Po této bitvě začali Japonci jednat. Na protiútok vyplula z Truku ke Guadalcanalu flotila admirála Kondóa, která měla několik letadlových lodí. Na ostrov měl být také dopraven oddíl vojáků plukovníka Ičikiho. Ten měl za úkol dobýt zpět ztracené letiště. Na ostrov ho měl dopravit svaz lodí s velitelem admirálem Tanakou. Oddíl však čítal pouze 1000 vojáků bez těžkých děl a neměl proti 20 000 námořním pěšáků sebemenší šanci na úspěch. Teprve 15.srpna se na ostrov dostaly zásoby pro americké pěšáky, protože po námořní bitvě byl admirál Turner nucen odplout s celým svazem pryč. Letiště se ostrově podařilo prodloužit a uvést do provozu 12.srpna. Ičiky se na ostrově vylodil v noci 15.srpna a 20.srpna zaútočil s celou jednotkou na americkou obrannou linii kolem letiště. Po několika krvavých bodákových útocích byli Japonci odraženi a celá jednotka byla skoro rozprášena. 20.srpna také na letišti přistála 221.letecká skupina námořní pěchoty. Tímto dnem vznikly Kaktusové letecké síly jak byli nazýváni letci na ostrově. Od té doby se nad ostrovem stíhači námořní pěchoty pouštěli do soubojů se japonskými stíhačkami a bombardéry startujícími z Rabaulu. Kondó se blížil ke Guadalcanalu a další námořní bitva letadlových lodí byla na spadnutí. Ale americký velitel Fletcher odeslal 1 velkou letadlovou loď z celkových 4 tankovat palivo daleko na jih a tím snížil svoje síly na 176 strojů, zatímco Japonci měli 177 letounů, takže nyní byly síly vyrovnány co do počtu ne však kvalitou. 24.srpna objevili Američané osamocenou lehkou letadlovou loď, která předtím kryla vylodění nových japonských posil na ostrov. Ihned vyslali všechny dostupné letouny do útoku na zjištěnou loď. Mezitím co většina letadel odletěla, také Japonci našli americké letadlové lodě. Hlavní japonské síly se nacházely severněji než byla lehká letadlová loď, a tak zatím nebyly spatřeny. Americké bombardéry našly a potopily lehkou letadlovou loď. Mezitím zaútočili také Japonci a poškodili letadlovou loď Enterprise. Americké pátrací letouny našly zbylé japonské letadlové lodě a okamžitě na ně zaútočily. Podařilo se jim poškodit 1 letadlovou loď a poté doletět zpět na mateřskou loď. To byl konec bitvy, která ani pro jednu stranu neskončila vítězstvím. Američané potopili starou lehkou letadlovou loď a jednu letadlovou loď lehce poškodili, zatímco Japonci vyřadili na delší dobu jednu americkou letadlovou loď. Při probíhající bitvě vyplul z Rabaulu konvoj s vojáky generála Kawagučiho, který měl stejně jako předtím Ičiky dobýt zpět letiště na ostrově Guadalcanal. Proti konvoji startovali piloti Kaktusových leteckých sil a podařilo se jim několik dobrých zásahů, vylodění posil však nezabránily. 12.září mělo být letiště dobyto, ale předtím mělo být důkladně zneschopněno námořním ostřelováním z japonských bitevních lodí. Před 12.zářím tak k ostrovu pluly lodě a ostřelovaly letiště. Ostřelování způsobilo velké škody, a tak Kaktusové letecké síly byly skoro vyřazeny z provozu. Nejenom z moře ale také ze vzduchu byli ohrožováni příslušníci americké námořní pěchoty na ostrově. A večer 12.září byl zahájen konečný pozemní útok na letiště. Japonci museli nejdříve dobýt hřeben, který se rozprostíral nad letištěm. Hřeben bránila velmi zkušená americká jednotka. Utrpěla velké ztráty, ale Japonce odrazila a poté pobila. Po dalším naprosto zbytečném japonském útoku si konečně japonští generálové uvědomili, že na ostrově je velmi silná americká divize, která se zatím ubránila veškerým pokusům o její zničení. Díky tomuto zjištění měla být na ostrov dopravena celá jedna armádní divize (2.divize s velitelem generálem Hjukatakem). Na ostrov měla být přepravena na torpédoborcích admirála Tanaky a obchodních lodích. Američané na ostrov konečně vyslali posily v podobě pěšího pluku divize Americal. Jako doprovod plulo se zásobovacím svazem slušné množství křížníků a torpédoborců. Také Japonci neváhali a vyslali jako zastírací manévr bitevní lodě, které měly ostřelovat Hendersonovo letiště. 11.října hlídkovali Američané u mysu Esperance. Americký velitel Scott měl této noci obrovské štěstí. Nevědomky totiž položil Japoncům přes jejich dráhu manévr T. Díky tomu mohli Japonci střílet pouze z předních děl a Američané si je tak mohli výborně zaměřit všemi svými děly. Američané potopili 1 křížník a 1 torpédoborec a další křížník musel být dotažen zpět do Japonska. Sami ztratili 1 torpédoborec a 2 křížníky byly poškozené. Díky odražení japonských lodí mohli být na ostrov dopraveni posily z divize Americal. Toto období bylo pro obránce letiště na ostrově tím nejhorším. Kaktusové letecké síly trpěly nedostatkem benzínu letadel a pilotů, a tak byly téměř vyřazeny z boje. Letiště bylo navíc ostřelováno z japonských houfnic umístěných za japonskou linií. 15.října měli japonští vojáci zaútočit a letiště obsadit. Datum útoku muselo být však několikrát posunuto z důvodu pomalého přesunu Hjukatakeho mužů. 24.října útok přišel, ale ne plnou silou, protože některé jednotky byly stále na přesunu a útok již nemohl být znovu odložen. Japonci byli rozdrceni dříve než stačili napáchat větší ztráty a sami ztratili kolem 3 000 mužů v tomto zoufalém útoku s cílem získat Hendersonovo letiště. Po úspěšně odraženém útoku se začala situace vojáků na ostrově zlepšovat. Také díky změně na postu velitele jižního Tichomoří. Místo unaveného Ghormleyho přišel uzdravený svěží admirál Halsey, který byl znám svojí nezdolnou povahou. Hned poté co nastoupil na velitelství vyměnil opatrného Fletchera v čele svazu letadlových lodí za Kinkaida. Znovu totiž mělo dojít k bitvě letadlových lodí. Američané vrhli do bitvy veškeré svoje síly, 2 letadlové lodi (USS Enterprise a USS Hornet). Ostatní (USS Saratoga, USS Wasp) byly buď poškozeny nebo potopeny japonskými ponorkami. Japonci nasadili do bitvy 2 těžké (Šókaku a Zuikaku) a 1 lehkou (Zuihó) letadlovou loď. Útočnému svazu velel admirál Nagumo, který velel už při útoku na Pearl Harbor i v bitvě u Midway. Admirál Kinkaid vyslal v 5:12 26.října pátrací hlídku složenou ze 16 střemhlavých bombardérů Douglas SBD Dauntless. Japonci ale Američany našli dříve a ihned vyslali svoji první útočnou vlnu. Mezitím také Američané našli letadlovou loď a hned na ni zaútočily průzkumné letouny. Podařilo se jim loď zasáhnout svými bombami. Po zjištění letadlové lodi vyslali Američané ihned údernou vlnu. Po útoku nemohly na Zuihó přistávat letadla, a tak se otočila a odplula na Truk k opravám. Další japonská loď se však blížila. Byla to lehká letadlová loď Džúnjó admirála Kakuty. Už z velké vzdálenosti (330 mil) od amerického svazu vyslala svoje letouny do útoku. 9:10 se japonské letouny z Šókaku a Zuikaku přiblížily natolik, že již mohly zaútočit. Americká letadlová loď Hornet utržila mnoho zásahů bomb a torpéd a začala se povážlivě naklánět. Enterprise byla pouze lehce poškozena od jedné bomby, ale letouny na ní přistávat mohly, a tak musela zvládnout i stroje z Hornetu. Chvíli poté našly americké letouny útočné vlny letadlovou loď Šókaku a zasáhly ji nejméně třemi bombami. Byla poškozena a rychle se otočila na sever, aby odplula do Truku. Namístě zůstala Zuikaku a vzdálená Džúnjó, která ihned vyslala druhou útočnou vlnu. Ta znovu zasáhla loď Hornet, ale na její palubě se nenacházel žádný Američan, protože byla opuštěna a po útoku také potopena. Admirál Kinkaid měl tedy pouze jednu poškozenou loď a to bylo velice málo. Proto také poslal Halseymu depeši, že se stahuje. Halsey ji přijal bez velkých výčitek, protože věděl, že s poškozenou lodí by toho proti Japoncům mnoho nesvedl. Velitel Spojeného loďstva Jamamoto byl velice rozčílen neschopností Naguma, který poražené Američany nepronásledoval, ale odplul, a tak byl potrestán a přeložen do Saseba. Ostrov tedy stále zůstal v držení Američanů. 1.listopadu zahájil generál Vandergrift na ostrově ofenzivu s cílem zmocnit se japonských děl, které do té doby ostřelovaly Hendersonovo letiště. Boje byly velmi tvrdé a generál zjistil, že Japonci každý den vyloďují posily generála Hjukatakeho. Američané také nezaháleli a v noci na ostrov dopravili nové vojáky. 7.listopadu Japonci vyslali na ostrov odřad 38.pěší divize i s jejím velitelem na palubách 5 transportních torpédoborců. Posily byly vysazeny a japonská posádka se stávala stále početnější a početnější. 12.listopadu měly Hendersonovo letiště ostřelovat japonské lodě admirála Abeho. Američané ale byli připraveni se svými křížníky i torpédoborci, a tak se v noci rozpoutala hladinová bitva později nazvaná bitva o Guadalcanal. V bitvě Japonci ztratili pouze jeden torpédoborec. Za to Američané utrpěli ohromné ztráty. Několik torpédoborců a křížníků bylo zničeno a další těžce poškozeny. Přes toto jasné vítězství se admirál Abe obrátil na sever a odplul pryč místo aby dokončil svůj úkol ostřelovat letiště a zničit americké transportní lodě. Díky tomu Američané na ostrově měli dostatek zásob, aby Japonce z ostrova vyhnali. Letadla na ostrově však stále předváděla co umí. 14.listopadu admirál Tanaka s torpédoborci vyplul, aby na ostrov eskortoval několik transportních lodí naložených válečným materiálem a vojáky. Letouny z letiště to zjistily a pustily se do konvoje. Mezitím se k ostrovu blížil další japonský svaz s admirálem Kondóem. 14.listopadu v noci se střetl s hlídkujícími loďmi Američanů. Tentokrát to byly moderní americké bitevní lodě USS Washington a USS South Dakota s několika torpédoborci. Američané zničili jeden japonský torpédoborec, když jeden vlastní ztratili a bitevní loď South Dakota byla poškozena. Japonský konvoj se zásobami doplul, ale transportním plavidlům bylo nařízeno, aby najely na břeh, protože byly většinou dost poškozeny a při dalším náletu Kaktusových leteckých sil by se asi potopily. 21.listopadu námořní pěšáci na ostrově znovu zaútočili na Japonce, ale po pěti dnech o mnoho nepostoupili. Brzy však zjistili, že Japonci na ostrově trpí naprostým nedostatkem potravin. Zoufalé pokusy dopravit na ostrov zásoby pomocí ponorek a torpédoborců byly nedostačující. V noci 29.listopadu znovu proběhla u ostrova námořní hladinová bitva u mysu Tassafaronga. Američané ztratili několik torpédoborců a křížníků a Japonci utrpěli ztráty několika velmi cenných Tanakových torpédoborců, které měly na ostrov dopravit potřebné zásoby. Tanakovi se to však nepodařilo, a tak odplul zpět na základnu na Shortlandech. Jamamoto se opět naštval a Tanaku přeložil na ubohé místo na souši. V prosinci Američané na ostrov dopravili nové jednotky 25.armádní divize a 2.divize námořní pěchoty. Tyto jednotky nahradily těžce zkoušenou 1. divizi námořní pěchoty generála Vandergrifta. Novým velitelem na ostrově se stal generál Patch. Na konci ledna 1943 dospěli Japonci k názoru, že ostrov musí být evakuován. 2.února připlul k ostrovu svaz několika torpédoborců a jednoho křížníku, který měl provést evakuaci. 5000 vojáků se podařilo odvést na Shortlandy aniž by si toho Američané všimli. Teprve 8.února Američané zjistili, že je ostrov téměř opuštěný. Do konce února byl tedy Guadalcanal v rukou vojáků US Army a USMC.

Po Guadalcanalu

Japonskou evakuací tedy nadobro skončila tvrdá bitva o nedůležitý ostrov v Šalamounových ostrovech. Na ostrově bylo důležité pouze letiště, protože pokud by ho měli v držení Japonci, mohli by podnikat nálety hluboko do vnitrozemí australského kontinentu. Když ho ale dobyli Američané získali tím dobrou leteckou základnu pro útoky na Rabaul. Obě strany v bojích ztratily velké množství materiálu, lodí a mužů. Američané ztratili mnohem více lodí než Japonci, ale dokázali je rychle nahrazovat moderními loděmi, které měly radary a jiné vymoženosti narozdíl od Japonců. Nemůžeme pominout také zbytečné japonské sebevražedné útoky několika set vojáků na obranu 20 000 Američanů na ostrově. Japonská císařská armáda si uvědomila příliš pozdě kolik Američanů se na ostrově opravdu nachází. Přesto nebyli Američané od porážky daleko, ale díky neschopnosti japonských admirálů využít svého vítězství obrátili poměr sil ve svůj prospěch a zvítězili. Nemalou zásluhu na tom mají námořní pěšáci 1.divize námořní pěchoty generála Vandergrifta, který se později stal velitelem USMC. Bez nich by vítězství nebylo dosaženo. A nesmíme zapomenout ani na Kaktusové letecké síly, které se na obloze každý den střetávaly s nejlepšími piloty japonského námořnictva.

Literatura:

Grifith, Samuel B.: Bitva o Guadalcanal
Hoyt, Edwin P.: Slyšte, slyšte
Hoyt, Edwin P.: Válka letdlových lodí
Hoyt, Edwin P.: Japonsko ve válce
Hoyt, Edwin P.: Guadalcanal
Hubáček, Miloš: Pacifik v Plamenech
Hubáček, Miloš: Vítězství v Pacifiku
Hubáček, Miloš: Ofenziva v Pacifiku
Schom, Alan: Americký orel proti vycházejícímu slunci

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA