Jdi na obsah Jdi na menu
 


Midway

15. 10. 2006

Vzestup orlů vycházejícího slunce

Na jaře 1942 dosáhli Japonci téměř všech svých cílů. Dobyli Filipíny, Holandskou východní Indii, Thajsko, Malajsii, Barmu a další ostrovy v Tichém oceánu. Při těchto snadných vítězstvích se zrodil mýtus o japonské neporazitelnosti. V té době se opravdu zdálo, že japonská armáda a námořnictvo jsou neporazitelné. Brzy se však měli Japonci na vlastní kůži přesvědčit, že Američané umí pořádně kousat. Už před útokem na Pearl Harbor měli Američané na této základně umístěnou námořní rozvědku pod vedením Johna Rocheforta, která měla za úkol rozluštit japonský námořní kód, aby velitelé mohli posílit obranu v místech, kde se Japonci objeví. V květnu 1942 na tom byla rozvědka špatně, protože nedávno Japonci svůj kód změnili a oni museli začít znovu od začátku. Rozvědka byla pro námořního velitele Tichomořského loďstva velice důležitá. Měl totiž k dispozici pouze 4 letadlové lodě. Pak se ale podařilo rozluštit několik japonských depeší zmiňujících se o operaci MO. Zpravodajci Joe Rocheforta se domnívali, že to má být invaze v Port Moresby. Také se z depeší dověděli, že tuto operaci bude přímo zajišťovat lehká letadlová loď Šóhó a nepřímo podporovat svaz 2 těžkých letadlových lodí (Šókaku a Zuikaku). Takže díky rozvědce mohli Američané odrazit invazi do Austrálie. Naneštěstí pro ně se však 2 ze 4 letadlových lodí teprve vracely z leteckého úderu na hlavní město Japonska, Tokio, který měl zlepšit pošramocenou morálku Američanů v Pacifiku. Proto tedy mohl Chester Nimitz nasadit pouze 2 těžké letadlové lodi (USS Lexington a USS Yorktown). Tím bylo vše přichystáno ke střetnutí v Korálovém moři označované za první bitvu letadlových lodí v historii. Tato bitva skončila pro Japonce strategickou porážkou, protože jim Američané zabránili v invazi v Port Moresby sice za to zaplatili ztrátou jedné a poškození druhé letadlové lodi, ale podařilo se jim vyřadit Japoncům hned 2 velké letadlové lodi natolik, že se později nemohly zúčastnit střetnutí u atolu Midway. Naopak Američané svoji poškozenou letadlovou loď rychle opravili a vyslali ji opět do boje. Hned po událostech v Korálovém moři začal japonský velitel Spojeného loďstva, Jamamoto, plánovat novou ofenzivu při níž hodlal použít zbývajících 4 velkých letadlových lodí. Část japonských sil měla provést na oklamání Američanů invazi na Aleutských ostrovech a hlavní síly Spojeného loďstva měly zničit a obsadit americkou základnu na atolu Midway. Tyto hlavní síly pod přímým Jamamotovým velením zahrnovaly 4 těžké letadlové lodě, 7 bitevních lodí (včetně největší bitevní lodi světa - Jamato), 10 křížníků a 43 torpédoborců. Navíc Jamamoto disponoval 234 bojovými letadly. Proti takovému obrovskému množství mohli Američané postavit pouze 3 těžké letadlové lodi (z toho jednu poškozenou) a několik křížníků. Pokud by navíc o této operaci nevěděli, dostali by se do japonské pasti. Naštěstí Rochefortovi skvělí zpravodajci zjistili, že cílem japonské ofenzivy bude právě atol Midway, a tak na tento ostrov byly dopravovány posily jak v podobě materiálu tak i vojáků. Přesto většinu stíhacích letounů tvořil zastaralý typ Brewster F2A Buffalo. Jeho špatné vlastnosti se později velmi projevily v bitvě. Veliteli amerických flotil lodí, které měly zabránit v japonskému obsazení atolu, byly admirál Spruance (USS Enterprise a USS Hornet) a admirál Fletcher (USS Yorktown). Oba svazy pluly téměř nezávisle na sobě, protože se Yorktown zdržel při opravách v Pearl Harboru. Na počátku června tedy mělo dojít k zatím největší bitvě v Tichomoří.

Atol Midway

MidwayBitva u Midway4.června vyslal japonský velitel skupiny 4 letadlových lodí, zkušený admirál Nagumo, skupinu 108 letadel proti důležitým cílům na atolu Midway. Nevěděl, že Američané jsou na něho připraveni se všemi svými letadlovými loděmi poblíž atolu. Když Američané na atolu zjistili přítomnost svazu nepřítele vydali pokyn k vzletu všech letadel na atolu s cílem zaútočit na nepřátelské lodě. Na ochranu ostrova tak zůstalo několik stíhaček, většinou zastaralých Buffal. Několik amerických letadel doletělo k cíli ale byly bez stíhací ochrany, a tak se staly jednoduchým terčem pro japonské zkušené stíhače. Na atolu mezitím první japonská vlna způsobila obrovské škody a sestřelila i většinu amerických stíhaček. Několik minut po sedmé hodině odstartovala z amerických letadlových lodí USS Enterprise a USS Hornet první útočná vlna skládající se z 20 stíhaček Grumman F4F Wildcat, 67 střemhlavých bombardérů Douglas SBD Dauntless a 29 torpédových bombardérů Douglas TBD Devastor. O dvě hodiny později vyslal svá letadla i admirál Fletcher z lodi USS Yorktown. Do vzduchu tedy vzlétlo 6 stíhaček F4F, 12 torpédových bombardérů TBD Devastor a 17 střemhlavých bombardérů SBD Dauntless. V této době se také k Američanům blížila letadla z Nagumovi 2.útočné vlny. Na palubách lodí Nagumova svazu se po deváté hodině nacházelo velké množství letadel, které se vrátily z útoku proti atolu, a tak musely znovu načerpat palivo a výzbroj k novému letu. Byla to vynikající příležitost k útoku. Bohužel však 35 amerických Dauntlessů se stíhacím doprovodem nepřátelské letadlové lodě nenašlo, a tak se pro nedostatek paliva musely obrátit k atolu, kde následně přistály. Torpédová peruť z Hornetu se svým velitelem Waldronem nepřítele našla a zaútočila na něj. Avšak americké torpédové bombardéry neměly v soubojích s japonskými vynikajícími stíhačky sebemenší šanci na úspěch a z Waldronovi perutě přežil pouze jeden jediný letec. Poté zaútočily torpédové bombardéry z USS Yorktown. Dopadli o něco lépe, ale žádného zásahu nedosáhly a navíc utrpěly velké ztráty. Po torpédových bombardérech přišly na řadu bombardéry střemhlavé a to pod velením kapitána McCluskyho. Jeho 37 bombardérů postupně zasáhlo Letadlové lodě Kaga a Akagi. O letadlovou loď Sórjú se postaraly další torpédové bombardéry společně s ponorkou USS Nautillus. Po Američanech přišli na řadu Japonci. Z letadlové lodě Hirjú, která se jako jediná zatím držela v provozuschopném stavu, odstartovala další vlna letadel. Po návratu amerických letců na mateřské lodi, radista na Yorktownu zachytil na radaru přilétajícího protivníka. Japoncům se podařilo několikrát Yorktown zasáhnout a tím ho těžce poškodit. Po částečné stabilizaci situace přišly další dva zásahy torpédy a s Yorktownem to vypadalo velmi špatně. Druhá americká vlna našla poslední japonskou letadlovou loď a několika zásahy ji potopila. Tím Američané zničili téměř veškeré letadlové lodě nepřítele. Pro velitele Spojeného loďstva to musela být nenahraditelná ztráta, přesto však pokračoval k atolu Midway na palubě největší bitevní lodě světa. Obrátil se teprve o půlnoci, když na americkou flotilu nenarazil. Zničením 4 těžkých letadlových lodí ale japonské ztráty neskončily. Těžké křížníky Mogami a Mikuma se vzájemně srazily a poté na ně ještě zaútočili Američané torpédovými a střemhlavými bombardéry. Podařilo se jim potopit křížník Mikuma a Mogami se doslova doploužil do Truku k opravě.

Důsledky vítězství

Američanům se tedy v bitvě podařil zázrak, který Japonci v žádném případě nepředpokládali. Američané zničili 4 letadlové lodě (Hirjú, Sórjú, Kaga a Akagi), které se zúčastnily potupného útoku na Pearl Harbor a navíc se jim podařilo zničit jeden a těžce poškodit druhý těžký křížník. To bylo nesporné vítězství pro Američany. Naopak Japoncům se z původního plánu podařilo pouze obsadit Aleutské ostrovy. Celkové ztráty Američanů činily 1 torpédoborec, 147 letadel a 307 mužů. Japonské ztráty byly podstatně vyšší, 234 letounů a 2000 mužů. Po bitvě zůstalo Japoncům k dispozici pouze několik letadlových lodí, zejména těžké lodi Šókaku a Zuikaku byly velmi nebezpečné, ale jinak se začaly síly v Tichomoří postupně vyrovnávat. Díky bitvě u Midway mohla být připravena a provedena invaze na ostrov Guadalcanal do té doby neznámý ostrov v Šalamounových ostrovech. Bitva u Midway je považována právě s boji na Guadalcanalu za bod zvratu v Tichomoří, kdy se japonské vítězné mašinérii postavili do cesty odvážní Američané a s pomocí rozvědky bitvu vyhráli. Význam zpravodajců v této bitvě byl obrovský, protože bez vědomí, kde nepřítel udeří by admirál Nimitz nemohl se svými hubenými silami ubránit strategicky důležité ostrovy v Tichomoří. Místo odměny však na zpravodajce Joe Rocheforta čekalo propuštění z námořnictva. Důvodem bylo soupeření mezi zpravodajci armády a námořnictva v USA a Pacifiku. Společně se spojeneckými úspěchy v Evropě (Stalingrad) a v Africe (El Alamein) je vítězství u Midway považováno jako nejdůležitější střetnutí druhé světové války. Možná také proto, že po bitvě už se Američanům dařilo Japonce porážet jak na moři, ve vzduchu tak i na zemi i když někdy až po velmi vysokých ztrátách. Od této bitvy tedy stála válečná štěstěna a iniciativa na straně Američanů, a tak tomu i zůstalo až do konce druhé světové války.

Literatura:

Fučida, Micuo, Okumiya, Masatake: Midway
Herubel, Michel: Bitva o Midway
Hubáček, Miloš: Pacifik v plamenech
Hoyt, Edwin P.: Válka letadlových lodí
Hoyt, Edwin P.: Japonsko ve válce
Hrbek, Ivan: Krvavé oceány
Sakai, Saburo: Zera nad Pacifikem
Schom, Alan: Americký orel proti vycházejícímu slunci

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář