Jdi na obsah Jdi na menu
 


Stalingrad

15. 10. 2006

Rodí se plán velké ofenzivy

Válka na východní frontě byla v Rusku představována nikoli jako obrana komunismu před nacismem, ale byla to obrana Ruska proti staronovému nepříteli. Znovu se oživovaly staré hrdinské příběhy ruských vlastenců, kteří padli za obranu ruského státu. Byly to postavy z doby minulé nebo nedávné historie. Jména jako Alexander Něvský, Dmitrij Donský, Minin a Požarskij, Alexander Suvorov a Michail Kutuzov se staly v Rusku symbolem úspěšné obrany státu a podle Stalina měly tyto idoly sjednotit obranu SSSR. Na jaře 1942 dostala sovětská vojska další tvrdý úder. Němci totiž zahájili plán Modrý, podle kterého měli zaútočit na jihu jednotkami skupiny armád A a B. I přes odpor svých generálů Hitler prosadil, aby každá skupina dostala přidělen jiný cíl. Skupina armád A s generálem Listem měla postupovat podél pobřeží Černého moře až na Kavkaz a jejím hlavním úkolem bylo zajištění ropných polí v Gruzii, Arménii a Ázerbajdžánu. Skupina armád B dostala rozkaz postupovat na severním křídle skupiny armád A. Za hlavní cíl jí Hitler určil město, které neslo v názvu jméno jeho nového protivníka, Stalingrad. Němečtí generálové ale proti plánu protestovali a chtěli pro obě skupiny armád jeden jediný hlavní, protože jinak, jak tvrdili, dojde k takovému roztažení a prodloužení zásobovacích linií, že budou dobyté pozice neudržitelné kvůli nedostatku potravy, paliva a ostatního materiálu. Proto žádali od Hitlera jasný cíl nové ofenzivy. Hitler si však prosadil svou naplánoval útok na konec června 1942. 28.června Němci opravdu udeřili a prolomili linie ruské obrany, která se stejně jako po celý minulý rok zhroutila. Sovětské jednotky byly po zimní ofenzivě naprosto vyčerpané a zmohly se jen na malý odpor. Stalina to rozzuřilo a vydal rozkaz, podle kterého měli být popraveni všichni vojáci, kteří se budou snažit utéct před postupujícím nepřítelem. Na frontu také vyslal jednotky NKVD, jenž měly zadržovat ustupující jednotky pod hrozbou mučení nebo zabití. Zároveň zvýšil pravomoce důstojníků, aby mohli na vojácích vyžadovat plnění jejich rozkazu. Dalším krokem bylo pověření generála Žukova stabilizací fronty u Stalingradu. Spolu s novým náčelníkem generálního štábu, Alexandrem Vasilevským, vymysleli plán na obklíčení německé 6.armády ve Stalingradu. Stalin plán schválil a nařídil Žukovovi, aby provedl veškeré nutné přípravy na ofenzivu.

Peklo ve Stalingradu

V samotném městě se tehdy bojovalo o každý dům. Město připomínalo měsíční krajinu s obrovskými krátery a ulicemi plnými sutin. Z domů a továren se staly pouze sutiny, ve kterých se bojovalo o každou píď země. Němcům se dařilo obránce vytlačovat směrem k Volze, přes kterou dopravovali Sověti posily, munici a potraviny pro zbylé obránce. Ve Stalingradu se nacházela ruská 62.armáda s generálem Lopatinem, kterému se zdála situace neudržitelná, a tak ho Stalin odvolal a na jeho místo dosadil generála Čujkova právě dorazivšího z východu. Čujkov byl velmi tvrdý jak na sebe tak i na své vojáky a podařilo se mu udržet obranu Volhy jen za cenu velkých ztrát. Ve dne útočili Němci a v noci se Rusové neslyšně proplížili k německým pozicím a nemilosrdně zabíjeli německé útočníky. Přesto se generálu Paulusovi (velitel německé 6.armády) a jeho vyčerpaným jednotkám podařilo rozštěpit sovětskou obranu, která se opírala hlavně o Závod Barikády, Závod Rudý říjen, Traktorový závod a Mamajovu mohylu a dostat se na některých místech až k Volze. Zde na ně Rusové zaměřili veškeré dělostřelectvo na druhém břehu Volhy. Rusové také podnikli několik zoufalých pokusů o zatlačení Němců zpět, ale všechny byly neúspěšné. 19.listopadu zaútočil Žukov podle plánu na slabé jednotky německých spojenců, které zajišťovaly německé boky. Obrana Italů, Rumunů, Bulharů a Maďarů byla rychle proražena a ruské tanky postupně sevřely 6.armádu ve stalingradském kotli. Sovětský dvojitý úder se zdařil a německé formace ve Stalingradu byly 150 km v ruském týlu naprosto odříznuté od přílivu zásob. Hitler, ovlivněn Göringovým názorem, že jeho Luftwaffe může pro obránce každý den dopravit 500 tun zásob, nařídil Paulusovi vydržet za každou cenu. Další německý generál, von Manstein, se snažil proniknout do kotle a vytvořit tak koridor, kterým by bylo možno dopravovat do Stalingradu potřebný materiál a potraviny. Byl ale zastaven 50 km od Stalingradu sovětskými divizemi a byl nucen se stáhnout. Tím začalo pro Němce v uzavřeném kotli naprosté peklo. Luftwaffe nedopravila do Stalingradu ani ty nejnutnější potřeby, a tak vojáci dostávali stále menší a menší dávky potravin na den, takže ke konci bojů už nebyli schopni se ani zvednout a umírali v místech, kde se bránili proti útočícím Rusům. Ti jim dvakrát nabídli příměří. Paulus však nedostal od Hitlera svolení, a tak se Němci bránili dál. Zásoby se stále zmenšovaly zbylé přistávací plochy pro zásobovací letouny dobyli Rusové. V kotli zůstávali ranění, pro které nemohli doktoři nic dělat, protože neměli potřebný materiál. Letecký most selhal kvůli špatnému počasí a útokům sovětských stíhačů na nechráněná dopravní letadla Němců. Umírání ve Stalingradu pokračovalo dále. Změnily se pouze role útočníka a obránce. Němci se bránili stejně urputně jako předtím Rusové, protože věděli, že je čeká jistá smrt (zajetí se báli více než smrti v boji). V lednu se stala situace neudržitelnou a jednotlivé jednotky se začaly Rusům vzdávat. Nakonec byla Paulusem 31.ledna podepsána kapitulace německých jednotek ve Stalingradu. Tím ale utrpení německých vojáků neskončilo. Domů se z nich po válce nevrátila ani třetina.

Další sovětské útoky

Ofenziva Rusů neskončila pouze obklíčením a dobytím Stalingradu. Sověti se snažili odříznout německou skupinu armád A na pobřeží Černého moře. Skoro se jim to podařilo, ale Němci na poslední chvíli ustoupili úzkým koridorem zpět na linii řeky Donec. Ruští vojáci ale byly postupem naprosto vyčerpáni, a tak von Manstein neváhal provést několik zdařilých protiútoků. Teprve tehdy ofenziva skončila. Skončila nerozhodným tažením, které bylo jen z části korunováno úspěchem. Při ofenzivě Rusové zničili protivníkovi jednu celou armádu a co více, ubránili Stalingrad, město které neslo jméno komunistického vládce SSSR. Proto bylo pro obě strany tak důležité město udržet za každou cenu a nezanechat protivníkovi ani metr půdy navíc. Ztráty Němců byly obrovské. Nejméně 147 000 německých vojáků zahynulo a 91 000 padlo do ruského zajetí. Tisíce německých tanků a děl bylo zničeno. Sovětský význam vítězství tkvěl hlavně v zlepšení morálky celého obyvatelstva, které našlo nové hrdiny, jenž položili život za obranu nikoliv komunismu, jak si mnoho lidí myslí, ale za obranu jejich milované vlasti, věčného Ruska.

Literatura:

Carell, Paul: Stalingrad
Degrelle, Léon: Tažení v Rusku 1941-1945
Hart, B. L.: Válka z druhého břehu
Hoyt, Edwin P.: Hitlerova válka
Lucas, James: Hitlerovy horské jednotky
Lucas, James: Hitlerovy elitní jednotky
Overy, Richard: Rusové ve válce
Rudel, Hans-Ulrich: Navzdory
von Manstein, Erich: Ztracená vítězství

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA