Jdi na obsah Jdi na menu
 


1943

15. 10. 2006

Východ

10.ledna 1943 zaútočili Rusové na německé vojáky 6.armády obklíčené ve městě Stalingrad. Letecké zásobování těchto vojáků naprosto nedostačovalo, a tak se zoufale bránili. Ale tlaku ruských sil se dlouho odolávat nedalo a 31.ledna polní maršál Paulus, velitel 6.armády podepsal kapitulaci. Němci ztratili nejméně 147 000 vojáků a 91 000 jich padlo do ruského zajetí. Ve Stalingradu Sověti ukázali celému světu, že se od svých protivníků přece jenom něco naučili a jsou schopni mu zasadit i porážku. Po neúspěchu u Stalingradu se Němci stáhli a situace na frontě se postupně stabilizovala. Do německých postavení čněl velký výběžek území ovládaného Sověty. Byl to kurský výběžek. Hitler dokázal shromáždit nové vycvičené vojáky k nadcházející ofenzivě, která měla za úkol hlavně dobýt tento výběžek klešťovým manévrem. Rusové, ale o německém útoku věděli, a tak se na něj mohli dobře připravit. Vybudovali po celé délce výběžku minová pole, protitanková postavení pro děla a hluboký systém zákopů a palebných postavení. Bitva u Kursku začala 5.července útokem německých tankových divizí. Němci pronikli hluboko do nepřátelských postavení hlavně na jižní straně kleští. Po počátečním úspěchu však byli odraženi ruskými tanky u Prochorovky a poté se je podařilo vytlačit do původních postavení. Navíc byly v té době staženy nejlepší německé formace z fronty, aby mohly být nasazeny v bojích na Apeninském poloostrově. Tak skončila největší tanková bitva v dějinách. Přes tvrdé sovětské útoky se fronta opět stabilizovala, ale jedno bylo jasné, převaha již není na německý nýbrž na ruské straně. V listopadu se Rusům podařilo dobýt zpět Kyjev.

Středomoří

Na počátku roku dostal Rommel posily pro svoji zamýšlenou ofenzivu, která měla za úkol zničit spojenecká vojska v Alžírsku. 14.února německé jednotky zaútočili na překvapené a nepřipravené Američany. Němcům se podařilo zajmout velké množství nezkušených amerických vojáků, ale ofenziva byla 22.února definitivně zastavena novými posilami. Tím byl osud vojsk Osy v Tunisku zpečetěn. 6.března zahájil Rommel svoji poslední ofenzivu v severní Africe. Útok skončil přesně jak to Rommel očekával, naprostým neúspěchem. 9.března byl Erwin Rommel zvaný jako Lišák pouště odvolán do Německa. Boje poté pokračovaly dobýváním Marethské linie. Spojenci ji brzy prorazili a 13.května vojska Osy v Tunisku kapitulovala. Mezitím se jiná spojenecká vojska připravovala na invazi na Sicílii a 10.července se dvě spojenecké armády vylodily na pobřeží tohoto ostrova. Vylodění předcházel vzdušný výsadek amerických a britských parašutistů, který dopadl dost tragicky a parašutistické jednotky ztratily velké množství dobře vycvičených mužů. Spojenecké jednotky postupovaly skrz neprostupné vnitrozemí k městu na druhém konci ostrova, Messina. Ostrov byl brzy dobyt, ale vojska, která ho bránila nebyla zničena, nýbrž se jenom stáhla na Apeninský poloostrov, aby zde mohla dále bojovat proti rostoucímu počtu spojeneckých vojáků. 3.září začaly spojenecké lodě ostřelovat pláže, na kterých se měla vylodit Montgomeryho 8.armáda. Ta začala pomalu postupovat z jihu italské boty na sever. 9.září se další vojáci začali vyloďovat na italském poloostrově a to na plážích u města Salerno (operace Avalanche), které leží blízko Neapole. Po počátečním rychlém postupu Němci tvrdě odolávali spojeneckým protiútokům. 1.října se první spojenecká jednotka objevila v Neapoli a poté postup pokračoval velmi pomalu až na německou obrannou linii, která bývá nazývána zimní linií. Tam se také boje zastavily.

Pacifik

Na počátku roku 1943 probíhaly stále boje na ostrově Guadalcanal. Američané ho však již brzy obsadili a zajistili. Poté se vrhli na dobývání některých dalších ostrovů na Šalamounových ostrovech (Vella Lavella, atd.). 13.-17.listopadu probíhalo bombardování atolu Tarawa na Gilbertových ostrovech. 20.listopadu se zde vylodila americká vojska a narazila na velice tvrdý odpor zuřivě se bránících japonských vojáků. Americká námořní pěchota utrpěla obrovské ztráty a nakonec se jí podařilo dobýt malé předmostí, které se pomalu zvětšovalo. Japonci však nedarovali ani jeden čtvereční metr půdy zadarmo a krveprolévání na obou stranách pokračovalo. Za několik dní již byl ostrov dobyt a poté si mohli Američané důkladně prohlídnout japonská obranná postavení, aby se poučili z chyb a při příštím vylodění využili zjištěné poznatky.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

stalingrad

(petr, 24. 2. 2011 12:30)

hrůza,blbci

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA