Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ardeny

15. 10. 2006

Po Normandii

6.června 1944 se spojenecká vojska vylodila v Normandii a po několika měsících již stála před branami Německa u řeky Rýnu. Německá obrana v Normandii se rychle zhroutila a část německých sil byla dokonce nemilosrdně zlikvidována v kapse u města Mortain. Poté Spojenci dobyli Paříž a řítili se k samotnému Německu. Na podzim 1944 podnikli Spojenci pokus o rychlé ukončení války ještě v tomtéž roce, ale jejich operace s krycím názvem MARKET-GARDEN byla Němci zastavena v holandském městě Arnhemu. Tato operace mohla ukončit válku, ale jedině pokud by britský polní maršál Montgomery dostal potřebné zásoby a jednotky. To se nestalo a operace byla přesto provedena. Bitva výsadkářů (britská 1.výsadková divize) o most přes Rýn v Arnhemu samotném byla velmi tvrdá ale zbytečná. Operace dosáhla pouze krátkého postupu Holandskem a Belgií. Nyní museli Spojenci čekat a opravovat své dobyté přístavy. Ty byly klíčem k postupu. Pokud by totiž Spojenci nedokázali zprovoznit aspoň jeden přístav nikam by se nedostali. Zásoby nemohly být neustále přisunovány z dalekých přístavů na vyloďovacích plážích. Byly hodně daleko a ani letecké dodávky nestačily ukojit vojenskou potřebu. Takže na konci roku 1944 spojenecké armády pod jednotným velením amerického generála Eisenhowera stály před starou německou obrannou linií - Siegfriedova - vybudovanou v třicátých letech. V této pro Spojence nevhodné chvíli se rozhodli Němci provést svoji ofenzivu s cílem obsadit belgický přístav Antverpy. Útok měl být veden přes území kudy Němci vedli útok i v roce 1940, Ardenami. K tomuto útoku Němci vyzbrojili své nejlepší jednotky. Do útoku byla vyslána elitní formace, 6.tanková armáda Waffen SS. Do té patřily výborné divize jako třeba 1.tanková divize Waffen SS Leibstandarte Adolf Hitler (LAH) nebo 2.tanková divize Waffen SS Das Reich a další. Armádě velel zkušený generál SS Dietrich, který ve třicátých letech zakládal Leibstandarte SS Adolf Hitler, jenž se postupem času změnila z ochranky diktátora na tankovou divizi. Dále se do útoku měla zapojit 5.tanková armáda generála von Manteuffela. I zde se našly elitní formace německé armády (Wehrmachtu). Poslední armádou zapojenou do ofenzivy byla 7.armáda generála Brandenbergera. Velitelem celé operace se stal starý polní maršál von Rundstedt. Německé divize dostaly nejnovější výbavu, nové těžké tanky Pzkpfw VI Tiger II (Königstiger), moderní ruční zbraně (Sturmgewehr 44) a další výstroj. Celková německá úderná síla se skládala z 24 divizí ve třech armádách. Z 24 divizí bylo 10 tankových a zbytek tvořily nové divize lidových granátníků (Volksgrenadier division) nebo pěší divize německé armády. V Ardenách měli Spojenci umístěn jeden armádní sbor. Na čele německého útoku měli také postupovat muži Otto Skorzenyho, důstojníka Waffen SS. Měli být oblečeni do amerických a britských uniforem, aby v amerických liniích šířili paniku. Americký průzkum fatálně selhal a umožnil Němcům naprosto neočekávaně zaútočit na nepřipravené spojenecké jednotky v Ardenách.

Nečekaný úder

Přesně ve 2 hodiny zahájili Němci svůj útok na postavení 106. a 28.pěší divize. Ty byly jen málo zkušené a pod obrovským náporem se rozpadly. Na jih od nich se statečně držela 4.pěší divize z V.amerického armádního sboru. V malé viditelnosti, která dosahovala jen 90 metrů se Němců podařil nečekaný úspěch. Čelní jednotky rychle postupovaly směrem k Antverpám a zdálo se, že je nic nezastaví. Po rozdrcení dvou amerických divizí povolal generál Eisenhower na frontu posily v podobě 101.americké vzdušné výsadkové divize, která se dobře osvědčila při vylodění v Normandii i při operaci MARKET-GARDEN. Nyní měla zadržet Němce v belgickém městě Bastogne. Divize byla ve městě obklíčena společně s dalšími vojáky od různých jednotek, které se tam stáhly před německými tanky. Obklíčení bylo pro Spojence v podstatě štěstí v neštěstí, protože Bastogne poutalo mnoho německých sil, které mohly být využity na jiném místě fronty. 23.prosince se konečně zlepšilo počasí a Spojenci tak mohli využít své naprosté vzdušné převahy. Již před spojeneckým bombardováním trpěly německé jednotky nedostatkem benzinu a pohonných hmot, a tak po bombardování se tanky musely doslova zastavit na místě a čekat do té doby než přijedou nákladní vozy z týlu a přivezou pohonné hmoty. 22.prosince doručili Němci velícímu americkému generálu v Bastogne (McAuliff) mírové poselství. Měl se prý vzdát a neplýtvat tak životy svých mužů. Generál Němce vyhodil ne zrovna dobráckými slovy ("NUTS!") a boje o město pokračovaly dál. Němcům docházela trpělivost a 1.ledna podnikla Luftwaffe velký koordinovaný úder na spojenecká letiště na kontinentu. Tato akce dostala krycí název operace BODENPLATTE. Z počátku zasadili Spojencům velké ztráty, ale spojenecké letectvo se rychle vzpamatovalo a Němce vytlačilo z oblohy téměř nadobro. Poté se letci pustili do ničení německých jednotek, zásob a tanků. Do čela tří spojeneckých armád (britské, kanadské a americké 1.) se postavil generál Montgomery a společně s Generálem Pattonem, velitelem 3.americké armády, podnikl na Němce silný protiútok. V této době stály čelní německé jednotky důstojníka SS Jochena Peipera u města Malmédy. Zde se odehrál jeden z nejhorších momentů války. Němci zde povraždili přibližně sto amerických zajatců. Jochen Peiper byl velitelem jednotky 1.tankové divize SS LAH. 2.ledna se spojenecké armády vrhly do útoku a 26.prosince konečně osvobodily obležené vojáky 101.vzdušné výsadkové divize v Bastogne. 2.ledna 1945 byl zahájen poslední nápor a Němci se začali pod spojeneckými útoky stahovat zpět za Rýn do Německa. Z fronty byla stažena 6.tanková armáda SS a byla převelena na východní frontu, kde Stalin na prosbu Churchilla zahájil ofenzivu, aby odlehčil Spojencům.

Konec německé armády

V Ardenách svedli Němci svoji poslední velkou ofenzivní bitvu na západní frontě. Dosáhli pouze malého vlomu do spojeneckých linií, který byl rychle zastaven. Společnými silami byl výběžek (proto Američané nazývají bitvu v Ardenách bitvou o výběžek - battle of the bulge) zlikvidována a německá armáda poražena. Američané utrpěli v bitvě velmi vysoké ztráty. Většinou to byli zajatí mladí a nezkušení vojáci. Američané ztratili 8 477 padlých, 46 170 zraněných a 20 905 zajatých vojáků. Německé ztráty byly však ještě vyšší. Bylo to dáno zejména také nezkušeností nových vojáků. Všechny divize dostaly před bitvou posily v podobě velkého množství mladých vojáků, kteří se nestačili sžít se starými a zkušenými vojáky SS a Wehrmachtu. Němci v bitvě ztratili 10 749 padlých, 34 439 zraněných a 32 487 zajatých a pohřešovaných vojáků. Po bitvě začala spojenecká vojska rychle postupovat k Rýnu, kde se jim podařilo zmocnit nepoškozeného mostu přes Rýn u města Remagenu.

Literatura:

Burgett, Donald R.: Sedm cest do pekla
Butler, Rupert: Černí andělé
Eisenhower, Dwight D.: Invaze do Evropy
Franks, Norman: Operace Bodeplatte
Hart, B. L.. Válka z druhého břehu
Lucas, James: Poslední rok německé armády
Lucas, James: Hitlerovi žoldnéři
Lucas, James: Hitlerovy úderné skupiny
Montgomery, Bernard L.: Paměti polního mašála
Newark, Tim: Rozhodující bitvy dějin
Patton, George S.: Válka mýma očima
Williamson, Gordon: SS:Krví nasáklá zem

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA