Jdi na obsah Jdi na menu
 


Arnhem

15. 10. 2006

Holandsko 1944

Na konci srpna roku 1944 byly německé jednotky v Holandsku demoralizované a utíkaly do Německa. Nádraží byla přecpána nacistickými kolaboranty a pohlaváry, kteří utíkali před blížícími se spojeneckými vojsky. Všichni občané v Holandsku očekávali brzké osvobození z nacistické okupace, kterou z celého srdce nenáviděli. Proudy uprchlíků neustávaly, a tak byly ulice stále více a více zacpané. Odcházely i pravidelné německé jednotky a holandští příslušníci Waffen-SS. Fronta se blížila čím dál tím rychleji a uprchlíků neustále přibývalo. Kolovaly dokonce zvěsti, že se britská vojska objevila na jihozápadě země u hranic s Belgií a prý postupují dále do nitra země. Holanďané si mysleli, že osvobození je na spadnutí. A aby to nebylo málo tak holandský princ, který před okupací utekl se svojí matkou do Anglie, pronesl k národu řeč v níž mimojiné řekl, že Britové vstoupili na půdu Holandska a osvobození je již za dveřmi. Ale nebyla to pravda a někteří Holanďané to věděli stejně dobře jako Britové. Bylo příslušníci holandského hnutí odporu. Holandský odboj měl velmi dobrou organizaci, a proto se očekávalo, že při osvobození země bude plnit mnoho důležitých úkolů. Téměř v každém městě byla buňka hnutí odporu, která organizovala různé partyzánské a sabotážní akce namířené proti okupantům. V této době stačilo do Holandska vyslat slabé síly a za pomoci odboje by bylo osvobozeno jen s nízkými lidskými ztrátami. Lidé v Holandsku čekali. Jak plynul čas, Britové se stále neukazovali a Holanďané se ptali sami sebe: “Kde ti zatracení Spojenci jen vězí?“

Nedostatek paliva

V té době postihla Spojence vážná rána. Došlo jim totiž skoro veškeré palivo a zásoby se povážlivě tenčily. Tanky se zastavovaly na cestách a nebylo možné jim sehnat nějaký benzín. Prostě zásobovací linie byly příliš dlouhé. Hlavními přístavy Spojenců ve Francii stále ještě byly invazní pláže s umělými přístavišti a přístav Cherbourg. Dále se využívalo pár přístavů na Bretani, ale ty byly ještě dál! Vojska sice dobyla nové přístavy (Antverpy, Dunkerque), ale nebyly použitelné buď kvůli zničenému zařízení anebo kvůli německým vojskům, které stále držely ústí řek (Antverpy-Němci drželi ústí řeky Šeldy, a tak ho Spojenci nemohli využívat dříve než vyženou celou jednu německou armádu). Postup se tedy nutně musel zastavit a Eisenhower nařídil svým podřízeným čekat na příděly zásob. Na dopravu benzínu se používala všechna dostupná vozidla a dopravní letadla. Díky těmto potížím se spojenecké armády zastavily na hranicích Holandska a Německa místo, aby se hnaly dál nastaveným tempem postupu přímo do srdce nepřítele a konečně ukončily tohle hrozné vraždění.

Opět Holandsko

Holanďané to ale nevěděli a začali vytahovat ukryté národní vlajky. Oranžové stužky šly nyní na dračku, protože každý občan cítil, že to musí přijít. Partyzáni se je snažili varovat, ale bylo to marné. V Holandsku se začaly projevovat znatelné změny. Proudy uprchlíků a dezertérů ustaly a naopak se pomalu ale jistě do země vraceli němečtí vojáci a okupační jednotky, kteří se měli postavit případnému spojeneckému úderu. Odbojáři poslali do Anglie několik varovných zpráv. Zprávy se poté dostaly i na velitelství různých armád, kde si jich ale moc nevšímali.

Obnovení obrany

Němečtí vojáci, které příslušníci odboje zhlédli, byli součástí 1.výsadkové armády pod velením generála výsadkových vojsk Studenta. Student dostal od Hitlera za úkol znovu sestavit obranu proti případným úderům ze strany Spojenců.
Z fronty byl také stažen II.tankový sbor SS se zkušeným tankovým velitelem Wilhelmem Bittrichem. Sbor, jenž se účastnil mnoha bojů na východní a západní frontě, se skládal z 9.tankové divize SS HOHENSTAUFEN a 10.tankové divize SS FRUNDSBERG. I když byly obě formace oslabeny po tvrdých bojích na frontě stále ještě disponovaly slušným počtem tanků a samohybných děl, aby se mohly postavit nepřátelskému útoku.
Kousek od Arnhemu leželo městečko Oosterbeek, kde se nacházela menší jednotka Waffen-SS. Do Oosterbeeku ale zamířil se svým velitelstvím maršál Model, velitel skupiny armád B, a tak se jednotka přesunula do oblasti u Wolfheze.
Další vítanou posilou byla část armády stažené z ústí řeky Šeldy. Němcům se zde podařil riskantní a nebezpečný plán. Stahování a přeprava vojsk a materiálu probíhala pouze v noci, aby na ně nemohly útočit spojenecké stíhací bombardéry. Tento plán vymyslel staronový velitel německých vojsk na západě, maršál von Rundstedt. Když se akce podařila byla obrana připravena na útok, který měl přijít každým dnem.

Rodí se plán útoku

Britský velitel 21.skupiny armád, Bernard Montgomery, byl přímo posedlý myšlenkou velkého útoku své skupiny armád na průmyslové srdce Německa (Porúří), odkud by se potom snadno dostal do Berlína. Vypracoval tedy několik plánů, které ale vrchní velitel odmítl. Po několika prudkých výměnách názorů nakonec Montgomery vypracoval velmi ambiciózní plán, který počítal s nasazením 1.vzdušné výsadkové armády. Výsadkáři měli seskočit v Holandsku, zajistit některé důležité mosty a připravit tak půdu pro pozemní útok XXX.sboru 2.britské armády, která by se přes mosty dostala právě do Porúří. Tímto novým plánem byl Eisenhower přímo nadšen, a tak ho přijal a nařídil Montgomerymu, aby provedl. Výsadkové části operace Market-Garden se měli zúčastnit výsadkáři americké 101.vzdušné výsadkové divize, kteří měli zajistit mosty a koridor u města Eindhoven. 82.vzdušná výsadková divize USA dostala rozkaz dobýt mosty u města Nijmegen a britská 1.vzdušná výsadková divize, společně s 1.polskou parašutistickou brigádou generála Sosabowského, měla získat a udržet most přes řeku Rýn v Arnhemu.
Pozemní vojska se musela do Arnhemu dostat do 2 dnů od začátku operace. Útok měl vést XXX.sbor pod velením generála Horrockse a na hrotu postupovala obrněná gardová divize. Vše mělo začít 17.září ráno, kdy se počítalo se seskokem parašutistů a poté měly přistávat kluzáky plně naložené vojáky, džípy a děly. Nejvíce děl mělo být shozeno 82.divizi, protože největší odpor se očekával v jejím sektoru.
Výsadkáři s plánem souhlasili, protože od vylodění v Normandii nebyli v akci. Jejich velitelem byl generál Browning, který seskočil s 82.divizí u Nijmegenu.
Přestože měla 1.divize seskakovat daleko v týlu nepřátel, její velitel, generál Urquhart, z toho neměl. Jeho muži se konečně dostanou do akce. Jeho divize nebyla nasazena v den D a to se mužů celkem dotklo. Teď si to mohli vynahradit. Podle zpravodajců se na místě seskoku a v Arnhemu nenacházely žádné větší jednotky, a tak to měla být vcelku obyčejná akce. Jeden jediný člen štábu 1.divize pochyboval o zanedbatelném odporu. Byl přesvědčen, že se v blízkosti Arnhemu nachází nějaká tanková formace, a tak požádal o letecké snímky oblasti. Na snímcích našel to co hledal: tanky, hodně tanků. Oznámil to veliteli, který ho odbyl s tím, že se asi přehlédl a měl by si vzít dovolenou. Proto se nezúčastnil ani seskoku. Místo toho byl na dovolené podle nařízení velitele. V té době nikdo nevěděl, že se nemýlil, a tak se nikdo nestaral, aby dostala 1.divize více protitankových děl a pancéřovek PIAT.

Akce 101.vzdušné výsadkové divize v Eidhovenu

101.divize seskočila 17.září u města Son, kde měla zajistit jeden z mnoha mostů. Bohužel Němci ho vyhodily do vzduchu dříve než se stačili výsadkáři přiblížit, a tak byl první most zničen. Most v Eindhovenu padl výsadkářům do rukou nepoškozen. 101.divize úspěšně splnila všechny úkoly (kromě mostu v Sonu), jenž měla a nyní již pouze čekala na postupující britská pozemní vojska. Ta ovšem postupovala velmi pomalu, protože na narazila na německé jednotky, které měly být dávno zničené, ale díky plánu von Runsdtedta se mohla znovu zapojit do boje. To byl pro zpravodajce obrovský šok. Přesto gardisté linie prorazili a začali se blížit k Eidhovenu. Toho dosáhli až druhý den, tudíž se za plánem zpozdili o jeden den. Další dny fungovala 101.divize jako hasicí jednotka, která ničila německé protiútoky na úzký koridor do Eindhovenu. Přes vcelku velké ztráty se nakonec podařilo koridor až na nějaké výjimky udržet průchodný pro postupující vojska.

82.vzdušná divize v Nijmegenu

Také tato divize seskočila v pořádku a neutrpěla příliš velké ztráty. Obsadila určené mosty až na ten nejdůležitější v Nijmegenu. Znovu a znovu podnikali výsadkáři útoku na velký most v Nijmegenu, ale žádný nebyl úspěšný.
Mezitím gardová divize postavila provizorní most u Sonu a tanky se valily dál k Nijmegenu. 82. divize čekala před nijmegenským mostem, který měli dobýt společně výsadkáři a gardisté. Most se však dobýt nepodařilo, a tak velitel 82.divize se rozhodl provést velice odvážný plán na dobytí mostu. Jeden pluk výsadkářů měl 20.září přeplout řeku na člunech dovezených z týlu a dobýt druhou stranu mostu. Útok měly podporovat tanky gardistů. Čluny byly dovezeny později než se očekávalo, a tak se útok trochu pozdržel. Když byli výsadkáři druhého břehu spustili Němci kulometnou a minometnou palbu na čluny. Muži byli masakrováni ve vodě a ve člunech. Pouze hrstce se podařilo dosáhnout břehu, kde se jim však podařilo po urputném boji s Němci most dobýt aniž by vzali jediného zajatce. Pluk utrpěl velké ztráty, ale cesta do Arnhemu byla volná. Potom už divize plnila stejné úkoly jako 101.divize u Eidhovenu.

Arnhemský most a Oosterbeek

Ani britská 1.výsadková divize neměla při přistání žádné problémy, a tak začala postupovat na hlavní cíl operace, do Arnhemu. Cestou však narazila na jednotku Waffen-SS, která se sem přesunula z Oosterbeeku. Postup se až na výjimky zastavil. Jednotka, která měla jako první dosáhnout mostu se tam snažila dostat. Přesto se výsadkáři na most dostali. Prapor 1.divize pod velením podplukovníka Johna Frosta dosáhl mostu večer 17.září a připravil se na obranu. Zbytek divize se dostal pod tlak německých vojáků a utrpěl tak velké ztráty. K bránícím se Němcům se přidal i II.tankový sbor SS, jenž dostal za úkol zničit všechny spojenecké jednotky v Arnhemu. Frostův prapor se i přes neutuchající německé útoky držel u mostu tři dny. Teprve poté padl most do rukou tankistům II.sboru SS. Potom, co zlikvidovali Frostovu jednotku se pustili do zbytku divize, který se stále snažil probojovat k mostu. Místo toho se však brzo přesunul do obrany. Divize se držela velmi statečně, přestože utrpěla ohromné ztráty.
20.září seskočili Poláci, kteří měli 1.divizi podpořit. Ale místo toho, aby ji pomohli tak se sami dostali pod palbu vojáků SS a byli tak odříznuti na druhém břehu než 1.divize. V noci se snažili přeplout řeku na prámech, ale druhého břehu dosáhlo pouze pár mužů.
XXX.sbor se začal přibližovat až 23.září, když průzkumné jednotky pronikly k Polákům. 25.září nařídil velitel 2.armády evakuaci 1.divize z Arnhemu. Operace se měla uskutečnit v noci, kdy se měli muži přepravit na druhý břeh Rýna. Akci se podařilo uskutečnit, ale hodně vojáků utonulo.
Takto skončila největší výsadková operace v dějinách.

Prohra nebo remíza?

Operace Market-Garden byla velmi odvážná, ale to nebyl důvod rozdrcení celé divize. Důvodů bylo několik. Zpravodajci a plánovači podcenili sílu německých jednotek v oblasti 1.divize a v oblasti postupu gardistů. Další příčinou britské porážky u Arnhemu bylo malé využívání holandských odbojářů. Například, když nefungovaly vysílačky 1.divize mohly být využity telefonní linky, které se táhly po celém Holandsku a které byly zřízeny holandským odbojem. Mohli být využíváni i k dalším sabotážním akcím a popřípadě i jako obyčejní vojáci. Britové tedy zaplatili vysokou cenu zato, aby byla dobyta pouze část Holandska, ale nejdůležitější cíl operace, most přes Rýn v Arnhemu zůstal v německých rukou.
Také holandské obyvatelstvo utrpělo velké ztráty na životech a bylo ještě více terorizováno než před útokem.
Po této operaci se postup Spojenců nadobro zastavil a Němci se tak mohli připravovat na Hitlerův protiútok v Ardenách, jehož cílem byl přístav Antverpy, který byl Spojenci konečně zprovozněn.
Montgomery přesto tuto operaci považoval za úspěch, kdyby nebyl hlavním cílem arnhemský most dalo by se to tak říci, ale most dobyt nebyl, a tak byla operace obecně považována za zbytečné krveprolití jak Holanďanů tak i britských vojáků. Z 10 005 vojáků, kteří seskočili s 1.vzdušnou výsadkovou divizí jich zbylo jen 2163.
Jak řekl holandský princ:“Má vlast si už nikdy nemůže dovolit luxus dalšího Montgomeryho úspěchu.“

Literatura:

Ambrose, Stephen E.: Bratrstvo neohrožených
Burgett, Donald R.: Cesta do Arnhemu
Eisenhower, Dwight D.: Invaze do Evropy
Hagen, Luis E.: 8 dní v Arnhemu
Hamilton, Nigel: Monty
Hrbek, Jaroslav: Arnhem
Montgomery, Bernard L.: Paměti polního maršála
Moorehead, Alan: Montgomery
Ryan, Cornelius: Vzdálený most
Wiliamson, Gordon: SS:Krví nasáklá zem

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář