Arnhem
Holandsko 1944
Na konci srpna roku 1944 byly německé jednotky v Holandsku demoralizované a utíkaly do Německa. Nádraží byla přecpána nacistickými kolaboranty a pohlaváry, kteří utíkali před blížícími se spojeneckými vojsky. Všichni občané v Holandsku očekávali brzké osvobození z nacistické okupace, kterou z celého srdce nenáviděli. Proudy uprchlíků neustávaly, a tak byly ulice stále více a více zacpané. Odcházely i pravidelné německé jednotky a holandští příslušníci Waffen-SS. Fronta se blížila čím dál tím rychleji a uprchlíků neustále přibývalo. Kolovaly dokonce zvěsti, že se britská vojska objevila na jihozápadě země u hranic s Belgií a prý postupují dále do nitra země. Holanďané si mysleli, že osvobození je na spadnutí. A aby to nebylo málo tak holandský princ, který před okupací utekl se svojí matkou do Anglie, pronesl k národu řeč v níž mimojiné řekl, že Britové vstoupili na půdu Holandska a osvobození je již za dveřmi. Ale nebyla to pravda a někteří Holanďané to věděli stejně dobře jako Britové. Bylo příslušníci holandského hnutí odporu. Holandský odboj měl velmi dobrou organizaci, a proto se očekávalo, že při osvobození země bude plnit mnoho důležitých úkolů. Téměř v každém městě byla buňka hnutí odporu, která organizovala různé partyzánské a sabotážní akce namířené proti okupantům. V této době stačilo do Holandska vyslat slabé síly a za pomoci odboje by bylo osvobozeno jen s nízkými lidskými ztrátami. Lidé v Holandsku čekali. Jak plynul čas, Britové se stále neukazovali a Holanďané se ptali sami sebe: “Kde ti zatracení Spojenci jen vězí?“
Nedostatek paliva
V té době postihla Spojence vážná rána. Došlo jim totiž skoro veškeré palivo a zásoby se povážlivě tenčily. Tanky se zastavovaly na cestách a nebylo možné jim sehnat nějaký benzín. Prostě zásobovací linie byly příliš dlouhé. Hlavními přístavy Spojenců ve Francii stále ještě byly invazní pláže s umělými přístavišti a přístav Cherbourg. Dále se využívalo pár přístavů na Bretani, ale ty byly ještě dál! Vojska sice dobyla nové přístavy (Antverpy, Dunkerque), ale nebyly použitelné buď kvůli zničenému zařízení anebo kvůli německým vojskům, které stále držely ústí řek (Antverpy-Němci drželi ústí řeky Šeldy, a tak ho Spojenci nemohli využívat dříve než vyženou celou jednu německou armádu). Postup se tedy nutně musel zastavit a Eisenhower nařídil svým podřízeným čekat na příděly zásob. Na dopravu benzínu se používala všechna dostupná vozidla a dopravní letadla. Díky těmto potížím se spojenecké armády zastavily na hranicích Holandska a Německa místo, aby se hnaly dál nastaveným tempem postupu přímo do srdce nepřítele a konečně ukončily tohle hrozné vraždění.
Opět Holandsko
Holanďané to ale nevěděli a začali vytahovat ukryté národní vlajky. Oranžové stužky šly nyní na dračku, protože každý občan cítil, že to musí přijít. Partyzáni se je snažili varovat, ale bylo to marné. V Holandsku se začaly projevovat znatelné změny. Proudy uprchlíků a dezertérů ustaly a naopak se pomalu ale jistě do země vraceli němečtí vojáci a okupační jednotky, kteří se měli postavit případnému spojeneckému úderu. Odbojáři poslali do Anglie několik varovných zpráv. Zprávy se poté dostaly i na velitelství různých armád, kde si jich ale moc nevšímali.
Obnovení obrany
Němečtí
vojáci, které příslušníci odboje zhlédli, byli součástí 1.výsadkové
armády pod velením generála výsadkových vojsk Studenta. Student dostal
od Hitlera za úkol znovu sestavit obranu proti případným úderům ze
strany Spojenců.
Z fronty byl také stažen II.tankový sbor SS se
zkušeným tankovým velitelem Wilhelmem Bittrichem. Sbor, jenž se
účastnil mnoha bojů na východní a západní frontě, se skládal z
9.tankové divize SS HOHENSTAUFEN a 10.tankové divize SS FRUNDSBERG. I
když byly obě formace oslabeny po tvrdých bojích na frontě stále ještě
disponovaly slušným počtem tanků a samohybných děl, aby se mohly
postavit nepřátelskému útoku.
Kousek od Arnhemu leželo městečko
Oosterbeek, kde se nacházela menší jednotka Waffen-SS. Do Oosterbeeku
ale zamířil se svým velitelstvím maršál Model, velitel skupiny armád B,
a tak se jednotka přesunula do oblasti u Wolfheze.
Další vítanou
posilou byla část armády stažené z ústí řeky Šeldy. Němcům se zde
podařil riskantní a nebezpečný plán. Stahování a přeprava vojsk a
materiálu probíhala pouze v noci, aby na ně nemohly útočit spojenecké
stíhací bombardéry. Tento plán vymyslel staronový velitel německých
vojsk na západě, maršál von Rundstedt. Když se akce podařila byla
obrana připravena na útok, který měl přijít každým dnem.
Rodí se plán útoku
Britský
velitel 21.skupiny armád, Bernard Montgomery, byl přímo posedlý
myšlenkou velkého útoku své skupiny armád na průmyslové srdce Německa
(Porúří), odkud by se potom snadno dostal do Berlína. Vypracoval tedy
několik plánů, které ale vrchní velitel odmítl. Po několika prudkých
výměnách názorů nakonec Montgomery vypracoval velmi ambiciózní plán,
který počítal s nasazením 1.vzdušné výsadkové armády. Výsadkáři měli
seskočit v Holandsku, zajistit některé důležité mosty a připravit tak
půdu pro pozemní útok XXX.sboru 2.britské armády, která by se přes
mosty dostala právě do Porúří. Tímto novým plánem byl Eisenhower přímo
nadšen, a tak ho přijal a nařídil Montgomerymu, aby provedl. Výsadkové
části operace Market-Garden se měli zúčastnit výsadkáři americké
101.vzdušné výsadkové divize, kteří měli zajistit mosty a koridor u
města Eindhoven. 82.vzdušná výsadková divize USA dostala rozkaz dobýt
mosty u města Nijmegen a britská 1.vzdušná výsadková divize, společně s
1.polskou parašutistickou brigádou generála Sosabowského, měla získat a
udržet most přes řeku Rýn v Arnhemu.
Pozemní vojska se musela do
Arnhemu dostat do 2 dnů od začátku operace. Útok měl vést XXX.sbor pod
velením generála Horrockse a na hrotu postupovala obrněná gardová
divize. Vše mělo začít 17.září ráno, kdy se počítalo se seskokem
parašutistů a poté měly přistávat kluzáky plně naložené vojáky, džípy a
děly. Nejvíce děl mělo být shozeno 82.divizi, protože největší odpor se
očekával v jejím sektoru.
Výsadkáři s plánem souhlasili, protože
od vylodění v Normandii nebyli v akci. Jejich velitelem byl generál
Browning, který seskočil s 82.divizí u Nijmegenu.
Přestože měla
1.divize seskakovat daleko v týlu nepřátel, její velitel, generál
Urquhart, z toho neměl. Jeho muži se konečně dostanou do akce. Jeho
divize nebyla nasazena v den D a to se mužů celkem dotklo. Teď si to
mohli vynahradit. Podle zpravodajců se na místě seskoku a v Arnhemu
nenacházely žádné větší jednotky, a tak to měla být vcelku obyčejná
akce. Jeden jediný člen štábu 1.divize pochyboval o zanedbatelném
odporu. Byl přesvědčen, že se v blízkosti Arnhemu nachází nějaká
tanková formace, a tak požádal o letecké snímky oblasti. Na snímcích
našel to co hledal: tanky, hodně tanků. Oznámil to veliteli, který ho
odbyl s tím, že se asi přehlédl a měl by si vzít dovolenou. Proto se
nezúčastnil ani seskoku. Místo toho byl na dovolené podle nařízení
velitele. V té době nikdo nevěděl, že se nemýlil, a tak se nikdo
nestaral, aby dostala 1.divize více protitankových děl a pancéřovek
PIAT.
Akce 101.vzdušné výsadkové divize v Eidhovenu
101.divize seskočila 17.září u města Son, kde měla zajistit jeden z mnoha mostů. Bohužel Němci ho vyhodily do vzduchu dříve než se stačili výsadkáři přiblížit, a tak byl první most zničen. Most v Eindhovenu padl výsadkářům do rukou nepoškozen. 101.divize úspěšně splnila všechny úkoly (kromě mostu v Sonu), jenž měla a nyní již pouze čekala na postupující britská pozemní vojska. Ta ovšem postupovala velmi pomalu, protože na narazila na německé jednotky, které měly být dávno zničené, ale díky plánu von Runsdtedta se mohla znovu zapojit do boje. To byl pro zpravodajce obrovský šok. Přesto gardisté linie prorazili a začali se blížit k Eidhovenu. Toho dosáhli až druhý den, tudíž se za plánem zpozdili o jeden den. Další dny fungovala 101.divize jako hasicí jednotka, která ničila německé protiútoky na úzký koridor do Eindhovenu. Přes vcelku velké ztráty se nakonec podařilo koridor až na nějaké výjimky udržet průchodný pro postupující vojska.
82.vzdušná divize v Nijmegenu
Také
tato divize seskočila v pořádku a neutrpěla příliš velké ztráty.
Obsadila určené mosty až na ten nejdůležitější v Nijmegenu. Znovu a
znovu podnikali výsadkáři útoku na velký most v Nijmegenu, ale žádný
nebyl úspěšný.
Mezitím gardová divize postavila provizorní most u
Sonu a tanky se valily dál k Nijmegenu. 82. divize čekala před
nijmegenským mostem, který měli dobýt společně výsadkáři a gardisté.
Most se však dobýt nepodařilo, a tak velitel 82.divize se rozhodl
provést velice odvážný plán na dobytí mostu. Jeden pluk výsadkářů měl
20.září přeplout řeku na člunech dovezených z týlu a dobýt druhou
stranu mostu. Útok měly podporovat tanky gardistů. Čluny byly dovezeny
později než se očekávalo, a tak se útok trochu pozdržel. Když byli
výsadkáři druhého břehu spustili Němci kulometnou a minometnou palbu na
čluny. Muži byli masakrováni ve vodě a ve člunech. Pouze hrstce se
podařilo dosáhnout břehu, kde se jim však podařilo po urputném boji s
Němci most dobýt aniž by vzali jediného zajatce. Pluk utrpěl velké
ztráty, ale cesta do Arnhemu byla volná. Potom už divize plnila stejné
úkoly jako 101.divize u Eidhovenu.
Arnhemský most a Oosterbeek
Ani
britská 1.výsadková divize neměla při přistání žádné problémy, a tak
začala postupovat na hlavní cíl operace, do Arnhemu. Cestou však
narazila na jednotku Waffen-SS, která se sem přesunula z Oosterbeeku.
Postup se až na výjimky zastavil. Jednotka, která měla jako první
dosáhnout mostu se tam snažila dostat. Přesto se výsadkáři na most
dostali. Prapor 1.divize pod velením podplukovníka Johna Frosta dosáhl
mostu večer 17.září a připravil se na obranu. Zbytek divize se dostal
pod tlak německých vojáků a utrpěl tak velké ztráty. K bránícím se
Němcům se přidal i II.tankový sbor SS, jenž dostal za úkol zničit
všechny spojenecké jednotky v Arnhemu. Frostův prapor se i přes
neutuchající německé útoky držel u mostu tři dny. Teprve poté padl most
do rukou tankistům II.sboru SS. Potom, co zlikvidovali Frostovu
jednotku se pustili do zbytku divize, který se stále snažil probojovat
k mostu. Místo toho se však brzo přesunul do obrany. Divize se držela
velmi statečně, přestože utrpěla ohromné ztráty.
20.září seskočili
Poláci, kteří měli 1.divizi podpořit. Ale místo toho, aby ji pomohli
tak se sami dostali pod palbu vojáků SS a byli tak odříznuti na druhém
břehu než 1.divize. V noci se snažili přeplout řeku na prámech, ale
druhého břehu dosáhlo pouze pár mužů.
XXX.sbor se začal
přibližovat až 23.září, když průzkumné jednotky pronikly k Polákům.
25.září nařídil velitel 2.armády evakuaci 1.divize z Arnhemu. Operace
se měla uskutečnit v noci, kdy se měli muži přepravit na druhý břeh
Rýna. Akci se podařilo uskutečnit, ale hodně vojáků utonulo.
Takto skončila největší výsadková operace v dějinách.
Prohra nebo remíza?
Operace
Market-Garden byla velmi odvážná, ale to nebyl důvod rozdrcení celé
divize. Důvodů bylo několik. Zpravodajci a plánovači podcenili sílu
německých jednotek v oblasti 1.divize a v oblasti postupu gardistů.
Další příčinou britské porážky u Arnhemu bylo malé využívání
holandských odbojářů. Například, když nefungovaly vysílačky 1.divize
mohly být využity telefonní linky, které se táhly po celém Holandsku a
které byly zřízeny holandským odbojem. Mohli být využíváni i k dalším
sabotážním akcím a popřípadě i jako obyčejní vojáci. Britové tedy
zaplatili vysokou cenu zato, aby byla dobyta pouze část Holandska, ale
nejdůležitější cíl operace, most přes Rýn v Arnhemu zůstal v německých
rukou.
Také holandské obyvatelstvo utrpělo velké ztráty na životech a bylo ještě více terorizováno než před útokem.
Po
této operaci se postup Spojenců nadobro zastavil a Němci se tak mohli
připravovat na Hitlerův protiútok v Ardenách, jehož cílem byl přístav
Antverpy, který byl Spojenci konečně zprovozněn.
Montgomery přesto
tuto operaci považoval za úspěch, kdyby nebyl hlavním cílem arnhemský
most dalo by se to tak říci, ale most dobyt nebyl, a tak byla operace
obecně považována za zbytečné krveprolití jak Holanďanů tak i britských
vojáků. Z 10 005 vojáků, kteří seskočili s 1.vzdušnou výsadkovou divizí
jich zbylo jen 2163.
Jak řekl holandský princ:“Má vlast si už nikdy nemůže dovolit luxus dalšího Montgomeryho úspěchu.“
Literatura:
Ambrose, Stephen E.: Bratrstvo neohrožených
Burgett, Donald R.: Cesta do Arnhemu
Eisenhower, Dwight D.: Invaze do Evropy
Hagen, Luis E.: 8 dní v Arnhemu
Hamilton, Nigel: Monty
Hrbek, Jaroslav: Arnhem
Montgomery, Bernard L.: Paměti polního maršála
Moorehead, Alan: Montgomery
Ryan, Cornelius: Vzdálený most
Wiliamson, Gordon: SS:Krví nasáklá zem