Jdi na obsah Jdi na menu
 


Okinawa

15. 10. 2006

Kde udeřit

Po obsazení Gilbertových a Marshallových ostrovů Japonci zjistili, že jejich obranná taktika není správná. Posádka ostrova se nemohla ubránit americké přesile útokem, ale jedině dobře připravenou obranou. Tato nová taktika byla využita na ostrově Iwo Jima, kde se Američané vylodili počátkem roku 1945. Na ostrově Japonci vybudovali obrovský obranný komplex ve vnitrozemí ostrova. Celý ostrov byl protkán systémem chodeb, které spojovaly jednotlivé bunkry. Američané se tedy mohli téměř bez problémů vylodit, ale jakmile se chtěli dostat do vnitrozemí byli zasypáni japonskou palbou. Díky chodbám mohli Japonci přebíhat z jednoho postavení do druhého a vytvářet tak dojem většího počtu. Američané byli tímto způsobem boje velmi šokováni a překvapeni. Proti bunkrům pomáhaly jedině plamenomety, tanky, děla a silné nálože, které vojáci vhazovali do otvorů bunkru. Po Iwo Jimě měl přijít na řadu další ostrov, který Američané chtěli využívat jako základnu pro letadla a lodě, Okinawa. Tento poměrně velký ostrov leží mezi Formosou (Tchaj-wanem) a Japonskými ostrovy. Japonci se na Okinawě velmi dobře opevnili a rozhodně se nechtěli ostrovu vzdát bez všech pokusů o jeho udržení. Do boje měly zasáhnout všechny použitelné lodě námořnictva a letouny císařského námořního letectva. Největší naděje byly vkládány do speciálního japonského sboru letectva. Piloti kamikaze měli zasáhnout do bojů jako první a měli zničit nebo alespoň vyřadit z boje americké letadlové lodě. Pak mělo zaútočit námořnictvo, které by zničilo invazní plavidla. Teprve poté měla zaútočit posádka ostrova na vyloděné Američany. Obranu ostrova měl na starosti velitel 32.armády generálporučík Ušidžima. Měl k dispozici přibližně 130 000 vojáků různé kvality. Američané si předběžné datum vylodění stanovili na 1.března 1945. Velitelem celé akce měl být admirál Spruance, kterému podléhala 5.flotila, která sestávala z mnoha letadlových lodí a nových bitevních lodí schopných udržovat krok s rychlými letadlovými loděmi. Do akce se měli zapojit také Britové svým operačním svazem 57, který byl složen z britských letadlových lodí, jenž neměly palubu dřevěnou jako americké lodě ale pancéřovou. To se mělo ukázat na ztrátách po vylodění. Operace dostala název ICEBERG a pozemnímu vojsku měl velet generál USMC Buckner. Několik dní před invazí, které byla přesunuta na 1.dubna 1945, provedl svaz letadlových lodí na Okinawu letecký útok. při útoku byla zničena nebo poškozena naprostá většina letadel nacházející se na ostrově. Před vyloděním měly letadlové lodě provádět útoky také proti leteckým základnám na Japonských ostrovech a na Formose. Invazi měla provést 10.armáda sestávající z III.výsadkového sboru USMC (1. a 6.divize USMC) a XXIV.sboru armády (7. a 96.pěší divize). Jako záloha mohly být nasazeny tyto divize: 2. a 77.pěší divize. Součástí klamného manévru byla také 2.divize USMC, která měla vytvořit dojem, že se Američané vylodí hlavně na jihu ostrova u města Minatoga. Ještě před útokem na Okinawu měla být obsazena skupina ostrovů Kerama Retto, kde si Američané zřídili provizorní přístav.

Vylodění

1.dubna 1945 se tedy na plážích nazývaných Haguši začala vyloďovat americká vojska 10.armády. Na těchto plážích neměli Japonci nijak dobrou obranu a proti Američanům zde stál pouze 1.speciálně ustavený pluk. V den L tedy jednotky 10.armády nenarazily na velký odpor a začaly upevňovat postavení na předmostí. Dvě divize II.výsadkového sboru, které se vylodily na levém křídle invaze měly začaly postupovat do severní části ostrova, kde se moc Japonců nenacházelo. Hlavní japonská postavení byla rozmístěna u města Šuri. 13.dubna dosáhla 6.divize USMC severního cípu ostrova Okinawa bez větších potyček s Japonci a 20.dubna byla definitivně zlomena obrana na poloostrovu Motobu na severu ostrova. Brzy ráno 7.dubna 1945 zjistil americký průzkum přítomnost japonské flotily sestávající mimochodem také z bitevní lodě Jamato. Ihned odeslal zprávu admirálovi Spruancemu. Ten zalarmoval celé 5.loďstvo k útoku. Americké bombardéry a stíhačky odstartovaly k útoku na největší bitevní loď světa. Po několika náletech dostala Jamato zásah 7 torpédy a 12 pumami. Poté se potopila. 16.dubna provedla 77.pěší divize výsadek na ostrově Ie Šima blízko Okinawy. Po tvrdých bojích byl nakonec odpor japonských obránců zlomen a ostrov byl využit jako letecká a námořní základna. 4.dubna vyrazila do útoku na Okinawě také vojska XXIV.sboru. Měla proti sobě mnohem více nepřátel než III.výsadkový sbor na severu ostrova. Boje byly velmi krvavé a prudké. XXIV.sbor postoupil pouze o několik kilometrů na jih a zaplatil za to ztrátou 2 900 zraněných, nezvěstných a mrtvých mužů. Japonské ztráty byly vyšší (5750) a nedaly se nahradit, přesto byli Američané nespokojeni s událostmi na ostrově. 12.dubna podnikly japonské jednotky na ostrově silný a koordinovaný protiútok. Američané však o útoku předem věděli z ukořistěných dokumentů. Na úseku 7.divize japonský útok rychle ztroskotal, ale na linii 96.divize se Japoncům dařilo lépe. Útoky zde probíhaly až do 14.dubna, kdy nadobro ustaly. Od té doby se Japonci již neustále bránili. Od 15. do 18.dubna Američané připravovaly plány na ofenzivu proti japonským postavením. Útoku se měla zúčastnit i poměrně čerstvá 27.pěší divize. Ofenziva byla zahájena, ale významné úspěchy se nedostavily. Japonská obrana byla pevná a Američanům se nedařilo pronikat japonskými postaveními na jih. Přes velké ztráty na obou stranách nebylo dosaženo výraznějších úspěchů. Do bojů se musela zapojit 1. a 6.divize USMC, které nahradily 27.pěší divizi. Nyní se Američané snažili postupovat k hlavní japonské obraně u města Šuri. Proti nim stály poslední použitelné japonské jednotky (zbytky 62.divize, 44.brigáda a 32.,22. a 89.pluk). 3.května se Japonci ještě jednou pokusili o ofenzivu. Útok zahájila silná dělostřelecká příprava, po které se Japonci vrhli na postavení 77.pěší divize. Ta se dokázala ubránit a 5.května již bylo jasné, že ani tato japonská ofenziva neuspěla. Teprve 31.května 1945 skončily poslední boje v oblasti města Šuri. Poté se japonská obrana na ostrově pomalu hroutila. 21.června už neexistovala linie fronty a jediným ohniskem odporu se stala kapsa u vesnice Medeera. 18.června byl zabit velitel 10.armády generálporučík Buckner. Na jeho místo byl jmenován čerstvě povýšený generálporučík Geiger. 30.června definitivně skončily boje na ostrově Okinawa.

Výsledek

Americké ztráty při operaci ICEBERG činily 49 151 mužů. Námořnictvo utrpělo při operaci také velmi vysoké ztráty. Během 82 dní ztratili Američané 36 lodí a výsadkových plavidel a 368 jich bylo poškozeno, převážně následkem sebevražedných útoků kamikaze. Japonské ztráty však byly několikanásobně větší. Při obraně ostrova padlo 110 000 císařských vojáků a dalších 7 400 jich padlo do amerického zajetí. Ztráty japonského letectva činily 7 800 strojů. Ihned po zajištění ostrova započali Američané podnikat přípravy na vylodění na Japonských ostrovech. V dubnu 1945 proběhlo také vylodění na Borneu. V červenci již byl ostrov zajištěn a plně pod kontrolou Spojenců. V polovině května provedly stíhačky z ostrova Ie Šima nálet na ostrov Kjúšú.

Literatura:

Clostermann, Pierre: Ohně v oblacích
Hoyt, Edwin P.: Válka letadlových lodí
Hoyt, Edwin P.: Japonsko ve válce
Hubáček, Miloš: Válka končí v Pacifiku (I a II)
Hubáček, Miloš: Ofenziva v Pacifiku
Smith, Peter C.: Task force 57

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář