Operace Overlord
Byla to největší vyloďovací operace v historii vojenství. Její rozměry byly velkolepé: 5000 lodí spolu s tisíci menších plavidel, podporovaných 11 000 letadly, mělo během 48 hodin vrhnout téměř 200 000 mužů proti Hitlerovu vychvalovanému Atantickému valu.
Když
ráno 6.června 1944, v den D, začaly první červánky pronikat tmou,
viděli němečtí pozorovatelé při pohledu z normandského pobřeží, jak se
před nimi, kam až jejich oči dohlédnou, rozprostírají svazy 5300
námořních lodí, od největších válečných plavidel po nejmenší hlídkové
lodi. Největší invazní flotila jaká kdy byla sestavena, zahrnující
válečné lodi, obojživelná plavidla, pomocné a výsadkové lodi z Velké
Británie, USA, Francie, Kanady, Polska, Řecka a Holandska, byla
připravena zahájit osvobozování Evropy.
Vylodění
v Normandii začínalo pozvolna. 1.dubna je vydán zákaz vstupu
návštěvníků na celé jižní pobřeží Anglie od Cornwallu po oblast East
Anglia. 23.května určuje gen. Eisenhower 5.červen za den D. 28.května
je datum dne D a hodina H oznámena velitelům. 31.května začíná
nakládání lodí a
výsadkových plavidel; veškeré osádky jsou „zamčeny“ na lodích; Royal
Navy pokládá zvukové bóje k označení okrajů německých minových polí.
1.června admirál Ramsay přejímá velení nad invazní flotilou a oblastí
La Manche. 2.-3.června vyplouvají první lodi dělostřelecké podpory ze
Skotska a Severního Irska; britské miniponorky vyplouvají k Normandii.
3.června se zhoršuje počasí. 4.června v 03.15 se invazní flotila dává
do pohybu. V 05.00
je vydán signál přeložit operaci o 24 hodin (dnem D se stává 6.červen).
všechna plavidla se vracejí do přístavů s výjimkou jednoho konvoje
plavidel LCT. 4.června ve 23.00 vydává adm. Ramsay povel k vyplutí, aby
flotila zvládla úkol k 6.červnu. 5.června v 04.15 je vydáno konečné
rozhodnutí „start“. 5.června od 23.00 startují letadla s výsadkáři,
směr Francie.
Operace Neptune Flotila
pro vylodění sestávala ze svazu U (12 konvojů), svazu O (9 konvojů),
svazu G (16 konvojů), svazu J (10 konvojů) a svazu S (12 konvojů) spolu
s pomocnými plavidly. Svazy B a L bezprostředního druhého sledu byly
rovněž na cestě z přístavů ve Walesu a východní Anglii.
Jak
dáno v pečlivých plánech operace Neptune, měl se každý konvoj
přibližovat trasami A,B,F a K k bodu Z (12 km jihovýchodně od ostrova Wight),
celá flotila by se potom shromáždila v oblasti o poloměru 8 km, známé
jako „Picadilly Circus“. Odtud měly minolovky vyplout na jih a vyčistit
pět koridorů (R,S,T,U,V), každý pro jeden svaz. Tyto trasy byly na dvě
části, aby pomalejší plavidla neblokovala rychlejší. Byly také určeny
trasy plavby umělých přístavů Mulberry po dni D od jejich prostorů
soustředění u pobřeží Anglie přes La Manche do cílových oblastí u pláže
Omaha a u města Aromanches v britském sektoru.
Americký vzdušný výsadek
Americký
vzdušný výsadek na nejzápadnějším křídle invazní oblasti měly
uskutečnit dvě kompletní divize: 101. a 82.vzdušně výsadková divize;
celkem 13 000 výsadkářů. Cíli jejich seskoku před rozbřeskem bylo:
zabezpečit čtyři východy z pláží před námořním výsadkem. To bylo
nesmírně důležité, neboť tyto čtyři cesty na náspech byly jedinými
trasami přes zatopené území, které pokrývalo západní část sektoru Utah.
Jihozápadně
potom dobýt a zabezpečit dva mosty a jedno zdymadlo přes řeku Douve a
zničit velký železniční a silniční most přes tutéž řeku. Tyto cíle byly
uloženy jednotkám 101. vzdušně výsadkové divize, které měly být
vysazeny na místech shozu „A“ – východně od Ste.Mére-Eglise,
„C“ – severně od Vierville a „D“ – jižně od Vierville. Západně od 101.
divize měla 82. vzdušně výsadková divize zajistit západní břeh řeky
Merderet a držet předmostí, zničit dva mosty a dobýt město Ste.
Mére-Eglisa. Místa shozu pro 82.divizi byla „N“ – západně od la Fiére,
„T“ – severozápadně od la Fiére a „O“ – západně od Ste. Mére-Eglise.
Výsadkáře měly ve dne posílit kluzákové výsadky.
První
transportní letouny s výsadkovými jednotkami odstartovaly 5.června ve
22.15 z letišť v jižní Anglii. Gen. Eisenhower byl přítomen na jednom
z letišť, aby vyprovodil vojáky 101. výsadkové divize.
Výsadky
101.,ani 82. divize neprobíhaly podle plánu. Noční výsadky, často bez
navigačních prostředků způsobily, že obě divize byly rozptýlené a
utrpěly při výsadku ztráty. Přesto že místa shozu i jednotky byly
promíchané, cíle byly nalezeny, dobyty a drženy.
Jednotky
101.vzdušně výsadkové divize zabezpečily čtyři východy z pláže Utah
v den D ve 13.00. U severních východů (3 a 4) se parašutisté spojili
s vojáky 4. pěší divize postupujícími z pláže do vnitrozemí. Předmostí
na řece Douve bylo zajištěno, ale železniční a silniční most byl stále
v rukou nepřítele.
Útok
82. divize na Ste. Mére-Eglise uskutečnilo asi 360 vojáků 505. pluku.
S využitím rychlosti, překvapení a noční tmy pronikli městem v 04.30.
přerušili komunikace s Cherbourgem a hnízda německého odporu
zlikvidovali. V 09.30 bylo první osvobozené město ve francii pod
kontrolou Američanů, i když se ve 12.00 začal od jihu rozvíjet německý
protiútok.
Na mnoha místech sektoru 82.divize byla situace zmatečná. Řada jednotek byla vysazena do bažinaté oblasti podél řeky Merderet, kde mnoho vojáků
utonulo. Na východním břehu probíhaly boje o předmostí u la Fiére a u
Chef du Pont, ale rozptýlené skupiny vojáků shozených západně od řeky
zůstaly izolované až do dne D+4, přičemž jejich cíle na řece Douve byly
nedosažitelné. Ke konci dne D 82.vzdušně výsadková divize stále
nenavázala žádný kontakt s jednotkami z pláží.
Americký vzdušný výsadek na nejzápadnějším křídle invazní oblasti měly uskutečnit dvě kompletní divize: 101. a 82.vzdušně výsadková divize; celkem 13 000 výsadkářů. Cíli jejich seskoku před rozbřeskem bylo: zabezpečit čtyři východy z pláží před námořním výsadkem. To bylo nesmírně důležité, neboť tyto čtyři cesty na náspech byly jedinými trasami přes zatopené území, které pokrývalo západní část sektoru Utah. Jihozápadně potom dobýt a zabezpečit dva mosty a jedno zdymadlo přes řeku Douve a zničit velký železniční a silniční most přes tutéž řeku. Tyto cíle byly uloženy jednotkám 101. vzdušně výsadkové divize, které měly být vysazeny na místech shozu „A“ – východně od Ste.Mére-Eglise, „C“ – severně od Vierville a „D“ – jižně od Vierville. Západně od 101. divize měla 82. vzdušně výsadková divize zajistit západní břeh řeky Merderet a držet předmostí, zničit dva mosty a dobýt město Ste. Mére-Eglisa. Místa shozu pro 82.divizi byla „N“ – západně od la Fiére, „T“ – severozápadně od la Fiére a „O“ – západně od Ste. Mére-Eglise. Výsadkáře měly ve dne posílit kluzákové výsadky.
První transportní letouny s výsadkovými jednotkami odstartovaly 5.června ve 22.15 z letišť v jižní Anglii. Gen. Eisenhower byl přítomen na jednom z letišť, aby vyprovodil vojáky 101. výsadkové divize.
Výsadky 101.,ani 82. divize neprobíhaly podle plánu. Noční výsadky, často bez navigačních prostředků způsobily, že obě divize byly rozptýlené a utrpěly při výsadku ztráty. Přesto že místa shozu i jednotky byly promíchané, cíle byly nalezeny, dobyty a drženy.
Jednotky 101.vzdušně výsadkové divize zabezpečily čtyři východy z pláže Utah v den D ve 13.00. U severních východů (3 a 4) se parašutisté spojili s vojáky 4. pěší divize postupujícími z pláže do vnitrozemí. Předmostí na řece Douve bylo zajištěno, ale železniční a silniční most byl stále v rukou nepřítele.
Útok 82. divize na Ste. Mére-Eglise uskutečnilo asi 360 vojáků 505. pluku. S využitím rychlosti, překvapení a noční tmy pronikli městem v 04.30. přerušili komunikace s Cherbourgem a hnízda německého odporu zlikvidovali. V 09.30 bylo první osvobozené město ve francii pod kontrolou Američanů, i když se ve 12.00 začal od jihu rozvíjet německý protiútok.
Na mnoha místech sektoru 82.divize byla situace zmatečná. Řada jednotek byla vysazena do bažinaté oblasti podél řeky Merderet, kde mnoho vojáků utonulo. Na východním břehu probíhaly boje o předmostí u la Fiére a u Chef du Pont, ale rozptýlené skupiny vojáků shozených západně od řeky zůstaly izolované až do dne D+4, přičemž jejich cíle na řece Douve byly nedosažitelné. Ke konci dne D 82.vzdušně výsadková divize stále nenavázala žádný kontakt s jednotkami z pláží.
Britský vzdušný výsadek
Britská 6. vzdušně výsadková divize měla přistát na východním křídle invazní oblasti.
Cíle
divize byly: dobýt a držet mosty přes Canal de Caen a Ornu jihovýchodně
od Ouistreham; zničit mosty přes rozvodněnou řeku Dives; zaútočit na
baterii v Merville a zničit ji; zajistit křídlo invazní oblasti na
hřbetu táhnoucím se od Troran přes Bréville a k moři. Divize plánovala
na den D devět velkých výsadků.
1.výsadek: přistávací zóny „X“ –jižně od mostů přes Canal de Caen a Orne, a „Y“ severně od mostů přes Canal de Caen a Orne pro kluzáky, čas 00.16; přepad a obsazení most přes řeku a kanál.
2. výsadek
: výsadkáři na místa shozu „N“ – západně od Bréville, „K“ – východně od
Colombelles, „V“ – západně od Varaville, čas 00.20;
výsadkáři-značkovači s radiomajáky.
3. výsadek: výsadkáři na zóny shozu „N“, „K“, „V“, čas 05.00; předsunuté jednotky 5.výsadkové brigády.
4. výsadek: kluzáky na plochu „N“, čas 03.30; velitelství divize a protitankové kanony.
5.výsadek: podpůrné vybavení pro útok na baterii Merville.
6.výsadek: kluzáky s podpůrným vybavením pro útok na baterii Merville.
7.výsadek: výsadkáři na zóny shozu „N“, „K“, „V“, podpůrné vybavení a posily.
8.výsadek: přistávací plocha „K“, kluzáky s podpůrným vybavením.
9.výsadek: přistávací plochy „N“, „W“ – jižně od Ouistreham, čas 20.52, 265 kluzáků; 6.výsadková brigáda a jednotky divize.
Výsadky
se měly uskutečnit ve třech fázích. Většina se jich uskutečnila
v souladu s plánem, vyjma výsadku podpůrného materiálu pro útok na
baterii Merville. 5. výsadek zmizel. 6. výsadek přistál na poli
osazeném „Rommelovým šparglem“ – kluzáky i s výstrojí byly zničeny,
většina vojáků zahynula.
Americké vyloďovací sektory
Pláž UTAH
Určené sektory vylodění: Tare Green, Uncle Red
Výsadkové jednotky: VII.sbor – 8., 22. a 12. pluk 4.pěší divize
První
jednotky svazu U – minolovky – se od normandského pobřeží vrátily asi
v 02.00. V 02.30 byla Bayfield, vlajková loď admirála Moona, na svém
stanovišti a byl vydán příkaz vylodit výsadkové čluny. Do hodiny H
stále chyběly ještě čtyři hodiny, ale výsadkové čluny musely k plážím
překonat ještě 17 km. Vál západní vítr o rychlosti 18 uzlů a dělal vlny
vysoké 1,2 m. Ve tmě a z této vzdálenosti nebylo pobřeží vůbec vidět.
Již
dlouho zkoušené výsadkové jednotky začaly konečně v 04.30 v rychlosti
slézat do výsadkových člunů. První výsadek měly uskutečnit čtyři vlny
výsadkových člunů s pěchotou, ženisty a skupinami pyrotechniků.
Podporovat je měly tanky DD.
Asi v 05.30 německé pobřežní baterie začaly lodě ostřelovat. V odvetu tedy svaz zahájil palbu.
Přesně
v 06.30 přirazila k pláži první vlna vojáků. Nebyla to však ta správná
pláž. Silný proud a špatná viditelnost po dělostřelecké přípravě
způsobily, že čluny přistály 1800 m jižně od přiděleného sektoru.
Dorazily na slaběji bráněnou pláž Victor. Zástupce velitele divize,
brig. gen.
Roosevelt, záhy zjistil, co se stalo, a přikázal, aby jej divize
následovala. V čase H+3 (asi v 09,30) byly zajištěny východy č.1, 2 a 3
a ve 12.00 byl u vesnice Pouppeville, poblíž východu 1, navázán kontakt
s jednotkami 101. vzdušně výsadkové divize.
S koncem dne 6.června byla 4.divize asi 6 km ve vnitrozemí. Byl navázán kontakt se
101. vzdušně výsadkovou divizí, i když jednotky kolem řeky Douve byly
stále mimo dosah. Na západě byl 12. pluk 4. pěší divize pouze 1,6 km od
obranné linie 82. vzdušné výsadkové divize, i když kontakt byl navázán
až v den D+1. němci ještě stále mohli podniknout nebezpečné protiútoky
a prostory soustředění měly do bezpečnosti ještě daleko.
Pláž OMAHA
Určené výsadkové sektory:Dog Green, Dog White, Dog Red, Easy Green, Easy Red, Fox Green
Výsadkové jednotky:
Americký V. sbor – Výsadkový svaz „O“ zahrnoval velitelství 1.pěší
divize (genmjr. Clerence R. Hueber), její 16.a 18. pěší pluk a 115. a
116. pěší pluk 29.pěší divize. K nim byli připojeni dělostřelci, tanky,
speciální ženijní brigáda a 5.a 2. prapor rangers, dohromady 34 000
mužů a 3300 vozidel.
V den D dorazily minolovky svazu „O“ k pláži v 00.55. lodě dělostřelecké podpory připluly v 02.20. V 03.00
připluly do prostoru 17 km od pláže transportní lodě. Začalo vyloďování
výsadkových jednotek. První výsadkové plavidlo vyplulo v 04.30, 45 min.
před rozbřeskem. Moře bylo natolik neklidné, že mnoha vojákům
způsobovalo mořskou nemoc a zaplavovalo menší plavidla.
Ke
každému z určených sektorů mělo dorazit šest výsadkových plavidel LCA a
LCVP. Asi 3 km před pobřežím dosáhly příjezdové linie vyznačené řídicím
plavidlem. A v tomto místě začaly první potíže. Silný příliv výchozím
směrem spolu se západním větrem začaly snášet řídicí i výsadková
plavidla na východ. V té chvíli se také začaly potápět tanky DD.
Při vypouštění 4500 m od pobřeží v čase H-50 měly tanky dorazit na pláž v H-5. Tanky
určené pro západní pláže (Dog Green, Dog White, Dog Red a Easy Green) a
podporu 116. pěšího pluku byly vypuštěny včas, ale v obrovských vlnách
se záhy potopily. Výsadková plavidla musela zachraňovat přeživší
tankisty, kteří se bezmocně houpali na vlnách. Z 32 tanků jich jen 5
dosáhlo pláže. Ve východních sektorech (Easy Red, Fox Green) bylo všech
32 tanků dopraveno až na pláž, protože si velitelé výsadkových plavidel netroufli riskovat jejich spuštění na moře.
Za
velkého vlnobití a s linií pobřeží mizící v kouři a prachu dělostřelby
z lodí se navigace do určených sektorů úplně zhroutila. Kromě dvou
všechny roty výsadkových jednotek přistály na nesprávných plážích a
rota I 16.pluku 1. pěší divize byla cestou snesena až do oblasti Gold.
Zhroucení
plánu výsadku mělo pro útok katastrofální důsledky. Jednotlivé roty
měly ve svých sektorech samostatné úkoly a úspěch útoku a postupu do
vnitrozemí závisel na tom, jestli je rychle a přesně splní. Pokud by se
roty ztratily nebo zůstaly bez velení, pak by se útok zastavil.
Při vysazování se situace ještě zhoršila. Asi
1600 m od pobřeží se plavidla dostala do nepřátelské palby. Většina
plavidel narazila na dno už nejméně 90 m od břehu. Vojáci s těžkým
nákladem skákali do vody hluboké až 1,8 m a mnoho se jich utopilo,
staženo ke dnu svou výstrojí. Pokud se vojáci dostali až na břeh, museli překonat ještě 180m otevřené pláže, než se dostali pod ochranu hráze. Německá palba ze srázů nad plážemi i z bočních postavení byla intenzivní a přesná.
5.
prapor rangers, jemuž velel pplk. Max Schneider, měl podpořit 2.prapor
rangers při útoku na Pointe du Hoc v západním sektoru. místo toho
prapor přistál v sektoru Dog White (v 07.40). když už nebyl schopen
splnit svůj původní úkol, nacházel se alespoň v příhodném místě
k podpoře postupu z pláže.
Genmjr.
Cota, jenž přistál v 07.30, zaktivoval jednotky k útoku na srázy
sektoru Dog White. Útok zahájila rota C 116. pluku 29. pěší divize
v 08.00.
První postup v oblasti Omaha byl v den D zaznamenán nikoliv přes silně chráněné východy, ale
po strmých svazích, které nabyly Němci tak silně obsazené. Podnikly jej
smíšené jednotky velikosti rot i menších, často s rozkazem pouze dostat
se z pláže a přežít. Jak řekl plk. George A. Taylor: „Na téhle pláži
zůstávají jen dva druhy lidí, mrtví a ti, kteří chtějí zemřít. Tak se,
k sakru, odtud hněme.“
V poledne
byla německá obrana prolomena na čtyřech místech a jednotky se pomalu
přesouvaly do vnitrozemí a obkličovaly hlavní německá obranná postavení
nad východy, které většinou zůstaly nedotčeny. Brzy ráno ale vypadala
situace na předmostí obzvlášť kriticky. Pláže přímo přitahovaly palbu a
příliv přišel tak rychle, že vojáky u mořské hráze dostal do pasti a
spousta raněných se utopila. Na pláži bylo
namačkáno tolik mužů i materiálu, že vozidla a děla se už nemohla
dostat na břeh. A když se jim podařilo najít nějaké místečko (v sektoru
Easy Green a Easy Red), už jen jejich množství způsobilo u východů
zácpu.
Později
dopoledne se tempo postupu trochu zrychlilo hlavně díky podpůrné palbě
lodí, zejména torpédoborců, které se přiblížily jen na 720 m a zahájily
přímou palbu bez pomoci předsunutých pozorovatelů na německá obranná
postavení. Příjezd tanků také postupně převahu vyrovnával a jedno
postavení po druhém podléhalo jejich palbě.
Na
konci dne D jednotky pronikly sotva do hloubi 2,5 km, předmostí bylo
stále pod palbou německých děl a nepřátelské opěrné body zůstávaly
nedotčeny. Nicméně výsadek se uskutečnil a cílem pro příští dva dny
bylo dosáhnout a udržet postavení předpokládané pro den D a připravit
pláže pro přijetí posil a zásob.
Britské a kanadské vyloďovací sektory
Pláž GOLD
Určené výsadkové sektory: Jig Green, Jig Red, King Green, King Red
Výsadkové jednotky:
Britský XXX.sbor – 56., 69., 151. a 231.pěší brigáda a 8.obrněná
brigáda britské 50. (Northumberská) pěší divize, 47. skupina námořních
commandos .
Invazní
svaz G dorazil před pláž Gold, 16 km východně od Omahy, v 05.30.
Pobřežní útesy v tomto místě si vynutily posunout hodinu H na 07.25,
kdy už přes hodinu trval příliv. To rovněž umožnilo, aby dělostřelecká
příprava, která začala v 05.45, trvala více než hodinu a půl. Protože
bylo moře vzedmuté, bylo rozhodnuto vysadit tanky DD přímo z plavidel
LCT. Tak ovšem tanky předběhly pyrotechniky a podpůrnou pěchotu a
všechny kromě jednoho byly vyřazeny z akce.
Výsadky
pěchoty dorazily včas, ale množství překážek a rychle postupující
příliv způsobily výsadkovým člunům problémy a mnohé byly zničeny.
Většina německých pobřežních opěrných bodů byla jen slabě obsazena, ale
boční opěrné body v la Riviére a Asnelles (poblíž Arrommanches) bylo
nutno obejít a vyřadit později.
Skupina
námořních commandos č.47 přistála v 09.30. jejím úkolem bylo dobýt
Port-en-Bessin a navázat kontakt s Američany z pláže Omaha. Chybné
přistání však, bohužel, zpomalilo dobytí města až na D+1 a po
Američanech nebylo až do konce dne D ani vidu.
Za soumraku měla dobytá oblast Gold už asi a hlídky se dostaly k předměstí Bayeux.
Pláž JUNO
Určené výsadkové sektory: Mike Green, Mike Red, Nan Green, Nan White, Nan Red
Výsadkové jednotky:
Britský I.sbor – 7., 8. a 9.pěší brigáda a 2 obrněná brigáda kanadské
3.pěší divize, 48. skupina námořních commandos 4.brigády zvláštních sil.
Svaz
J, který vedl Kanaďany, dorazil k pobřeží bez problémů. Na rozdíl od
Američanů, jejichž jednotky se vylodily 17 km od pobřeží, zvolily svazy
v britském sektory bod pro vylodění jen 11 až 12 km od pobřeží.
Ačkoli bylo moře stejně vzedmuté jako v americkém sektoru, menší vzdálenost od pobřeží dopravu k pobřeží trochu zjednodušovala.
Při pozdější hodině H ale působil potíže příliv. Zátarasy na plážích byly na počátku výsadku již částečně pod vodou.
Pyrotechnické
skupiny se tedy už nemohly dát do práce a výsadková plavidla se musela
překážkám co nejlépe vyhýbat nebo prostě jet a doufat ve štěstí.
Důsledkem byly vysoké ztráty. Téměř 30% výsadkových plavidel bylo
zničeno nebo poškozeno.
Podobně
jako na ostatních plážích, i tady boční palba německé obrany výsadky
překvapila. I přes důkladný průzkum se až v den D zjistilo, že
postavení německých děl nesměřovala na moře, ale podél pobřežní linie a
od moře byla dobře chráněná.
Uprostřed
dopoledních hodin, po úporných bojích pěchoty, bylo město Berniéres
v rukou Kanaďanů a velitel divize gen. Keller zřídil svoje velitelské
stanoviště. Mezitím byla vysazena skupina commandos č.48 (námořní) a probojovávala si cestu na východ k pláži Sword.
Postup
do vnitrozemí se dařil. Po rychlém příjezdu některých obrněných
jednotek divize zčásti dosáhla linie pro den D, když se její tanky
dostaly na silnici Caen-Bayeux. Kontaktu s 50. divizí z pláže Gold bylo
dosaženo několik kilometrů jižně od la Riviére v západní části oblasti
výsadku.
Postup
na jihovýchod a východ, k Caen a Ouistreham, byl obtížnější. Jednotky
kanadské 9. brigády zjišťovaly, že odpor sílí se stále menší
vzdáleností od oblasti Carpiquet. Commandos nemohli dosáhnout kontaktu
s britskou 3. pěší divizí z pláže Sword a obě oblasti výsadků stále
dělila tříkilometrová mezera. K jedinému většímu německému protiútoku
toho dne došlo právě zde, když se 21. tanková divize pokusila
proniknout k moři.
Pláž SWORD
Určené výsadkové sektory: Queen Green, Queen White, Queen Red
Výsadkové jednotky:
Britkský I.sbor- 8., 9. a 185. pěší brigáda a 27. obrněná brigáda
britské 3. pěší divize, 3., 4. a 6. commandos ,45. skupina námořního
commandos 1. brigády zvláštního určení a 41. skupina námořního
commandos 4. brigády zvláštního určení.
Hodina
H byla stanovena na 07.25. Vylodění britské 3. divize v oblasti Sword a
dobytí města Caen bylo tím nejdůležitějším úkolem. Zatímco tři brigády
3.divize si měly probojovat cestu do vnitrozemí k Caen, commandos měli
překročit mosty v Bénouville a posílit 6.vzdušnou výsadkovou divizi.
První vlna přistála v pořádku když vojáci 8.brigády vstoupili na pláž
s minutovým zpožděním a téměř všechny tanky DD a speciální vozidla,
včetně čelních jednotek 27. obrněné brigády. Opěrné
body u la Bréche byly překonány v 10.00. Commandos (někteří na
skládacích kolech) vyrazili do vnitrozemí vstříc čekajícím výsadkářům.
185.brigáda vyrazila v 11.00 jako čelo 3.divize na Caen, ale pouze bez
tanků a většiny těžké techniky. Pozdě odpoledne čelní jednotky 185.
brigády dosáhly vesnic Beuville a Bieville pouze 3 km od Caen.
Poslední, 9. brigáda se právě vymotala z pláží a shromažďovala se.
V dané chvíli se zdálo, že
Britové mají už Caen na dosah. Ale v poledne začaly přicházet zprávy,
že na sever od Caen se začínají objevovat německé tanky. Byly to čelní
jednotky 21. tankové divize, kterou Britové očekávali mnohem jižněji.
Bez podpory tanků se pěchota zastavila a odložila další postup. Pro
britskou 2. armádu to byla kritická chvíle dne D. V 19.00 němci vyslali
skupinu 50 tanků, aby se pokusilo britský výsadek rozdělit na dvě
části. Byli nakonec odraženy pomocí letectva a dělostřelectva
Spolu
s commandos 1. brigády zvláštního určení se výsadku zúčastnil válečný
dopisovatel Doon Campbell z agentury Reuters. Byl jedním z prvních
dopisovatelů, kteří se dostali na pevninu s výsadkem z moře (jiní
dopisovatelé se zúčastnili vzdušného výsadku). Z vlastní zkušenosti
popisuje výsadek takto:
„Šest
minut po deváté toho pochmurného, šedivého rána dne D, 6.června 1944,
jsem přistál v Hitlerově Evropě. Bylo to mokré přistání. Rampa spuštěná
z výsadkového plavidla byla strmá a kluzká a já spadl po krk do vody
zaplavující podminované pláže. S tvářemi
natřenými maskovací pastou vyrazili commandos celí nedočkaví zúčastnit
se boje…Můj tlumok, promočený a plný vody, se mi zařezával do ramen a
jako by byl dělaný, aby mě snadněji utopil…Přede mnou leží pláž,
písčitý hřbitov, s nepohřbenými
čerstvě zabitými a polomrtvými, kteří jsou rozseti všude kolem, beze
zbraní i bez nohou, jejich krev prosakuje pískem. Za námi se mezi
gejzíry vody zvednuté výbuchy granátů z pobřežních baterií šinuly
k mělčinám malé lodičky a za nimi obrovská flotila bitevních lodí,
křižníků, torpédoborců a lodí přímé podpory paralyzovala svou
dělostřelbou…To byla válka ve vší své totalitě – teatrální a hrůzná.
Probíhala největší kombinovaná operace v dějinách. A já tentokrát nebyl
v hledišti, ale na scéně, na rozrývané výspě Francie.“
Dne D, večer
V den D večer
už 1. americká armáda pevně držela předmostí. V oblasti Utah byla 4.
pěší divize na břehu a kontakt se 101. vzdušnou výsadkovou divizí byl
navázán. Předpovídaná katastrofa vzdušných výsadků se neuskutečnila.
V.sbor
se v oblasti Omaha vzpamatovával z počáteční pohromy a držel hlavní
východy, tři vesnice a zprohýbanou linii, která dosahovala max. 2,5 km
hluboko. Pravé křídlo a rangers na Point du Hoc se drželi v izolovaných
výspách. Ztráty u V.sboru se odhadovaly na 2400 mrtvých, zraněných a
nezvěstných.
Ke
konci dne D Britové i Kanaďané ze všech tří pláží Atlantický val
překovali a ve vnitrozemí zaujímali frontu v délce 32 km. Průnik do
hloubky byl v průměru 9 km, což byla polovina oproti plánu. Postavení
sice nebyla souvislá, ale němci již ztratili šance zatlačit invazní
vojsko zpět do moře.
Z tohoto pohledu byl den D pro britskou 2. armádu velkým úspěchem.
Výsadky si také vyžádaly mnohem menší oběti, než jakých se plánovači
obávali. Lze říci, že z 6250 mužů 6.vzdušné výsadkové divize bylo do
konce dne D ztraceno 650. Asi 25 000 mužů bylo vysazeno na pláži Gold,
21 000 na Juno a 29 000 na pláži Sword, přičemž všechny tři pláže se
dělily o celkové ztráty 3000 vojáků. Z německých sil, které jim
vzdorovaly, byla 716. statická divize prakticky zničena a 21. tanková
utrpěla vážné ztráty. Ve skutečnosti Britové dosáhli svých
nejvzdálenějších cílů pro den D až v srpnu.
Komentáře
Přehled komentářů
28.6.t.r. sme sa vratili z invaznych plazi,teraz nielen ja ale aj moji kolegovci z klubu maju predstavu co to asi bolo..
Zacali sme na Pegasus Bridge a skoncili na Point du Hoc..
Nikdy som nevidel tolko cintorinov v jednej krajine za taky kratky cas..
Zacali sme vo Verdune pred tyzdnom.
V tychto koncinach asi nikto nedoceni obete tych chlapcov co tam lezia....
Bolo tam okrem ineho mnoho slovenskych a ceskych mien....
Re: piča
(Domík, 1. 12. 2010 15:35)ty sám jsi to co říkáš,jinak souhlas s vladimírem,velká čest jim
Vladimír Fejtek
(V.F:, 15. 2. 2010 18:12)Čest a sláva všem hrdinům kteří nám přinesli svobodu za cenu vel.obětí ať to byli Američané,Britové nebo Kanaďané
YPWTIKPM Albatros Martin Normandy Trip 2011
(Pavel Pablito Kotrik, 1. 7. 2011 15:25)